Hlavní obsah

Naposledy jsem koučoval před šesti lety, usmívá se zastupující olomoucký trenér Minář

Petr MarekSport.czPrávo

Fotbalisté Olomouce se museli v úvodním kole nového ligového ročníku na domácí půdě proti Liberci obejít bez trenéra Radoslava Látala a jeho asistenta Jiřího Nečka, kteří zřejmě byli pozitivně testováni na onemocnění covid-19 stejně jako jeden z jejich svěřenců. Zaskakovat v roli hlavního kouče tak musel sportovní ředitel Ladislav Minář a svou misi zvládl. Sigma po výhře 1:0 získala tři body.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Ladislav Minář je znovu trenérem...

Článek

Vstup do soutěže jste přes těžkosti, která vás postihly zvládli...

Máme tři body se silným, těžkým soupeře, takže z tohoto pohledu jsem maximálně spokojený. V první půli jsme hru s výjimkou jedné střely kontrolovali. Snažili jsme se být hodně nebezpeční, hlavně v křídelních prostorech, chtěli jsme hrát přímočaře. Trenéři s týmem na tom celý týden pracovali a taktiku, kterou zvolili, byla správná. Začátek druhého poločasu šel, ale pak jsme patnáct, dvacet minut propadali, což vyústilo v penaltu, kterou naštěstí Mandous chytil. Závěr pak už byl zase v pořádku.

Kdy se rozhodlo, že půjdete na lavičku?

Ve čtvrtek večer jsme věděli, že stav je takový. Když jsme na tom přemýšleli, tak v té fázi bylo jasné řešení, že se k tomu musím takto postavit.

Jak jste si zápas jako trenér užil?

Velmi. Je to pro mě takové pumpování. Já totiž běžně stávám v tunelu. Nemám trpělivost. Na tribuně bych byl strašně nervózní. Tím, že jsem ve výběhové zóně, mohu se vykřičet, gestikulovat rukama, to je pro mě lepší.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Brankář Olomouce Aleš Mandous se soustředí na penaltu.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy koučoval?

Jasně. Bylo to v sezóně, kdy jsme sestupovali, před více než šesti lety v Liberci, kde jsme hráli 1:1. Je to strašně dlouho. Tak jak bylo nepříjemné pro Radka, který mužstvo celou dobu připravuje, že před startem ligy vypadne, tak to bylo složité pro mě. V týdnu se sice o hráčích bavíme, ale já se neúčastním tréninkového procesu, jen do něj občas na chvilku nakouknu, nejsem u toho, co chystají, takže to bylo pro mě těžké. Telefonátů jsme proto spolu měli hodně, musel jsem spoléhat i na kondičního trenéra Vojtu Smoláka, který je v realizačním týmu velmi aktivní. Dnes ráno, byť mi Radek řekl, co by na soupeře mohlo platit, jsem se musel ještě podívat na sestřih jejich posledního utkání s Rapidem Vídeň. Zkrátka, spadl jsem do toho a pro nás všechny to nebylo úplně ideální.

Trenéři budou minimálně celý příští týden včetně příštího duelu na Spartě mimo. Znamená to, že na hřišti budete teď denně?

Do doby, než se kluci znovu zapojí, budu muset být. To je jasné. Oni ale mají tréninkový plán na příští týden, mají svoji představu, co a jak dělat. Já sice mohu něco svého přidat, ale z devadesáti procent se budu držet toho, co mají připravené.

Stihnete při tom ještě ředitelovat?

V Mladé Boleslavi jsem to tak dělal skoro dva roky. Když tam po sedmém kole skončil Miroslav Koubek, řekli mi, že dojedu podzim, ale nakonec z toho byly dvě sezóny. Když jsem dotrénoval, čekal na mě majitel klubu, já se ani pořádně neotřel a už jsme mazali na jednání. Znám to tedy dobře, nic nového.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Jhon Mosquera z Liberce (na zemi), olomoucký kapitán Roman Hubník dostává žlutou kartu.

Byli jste s Radoslavem Látalem v průběhu zápasu v kontaktu?

Ano, o přestávce. Zajímalo mě, jak to vidí on z televize. Jednu vsuvku jsme měli i v průběhu zápasu. Šlo o střídání, které viděl. My jsme ho však také připravovali ještě dříve, než jsme od něj dostali signál a trefili jsme se.

Nezatrnulo vám před koncem první půle, když Martin Nešpor dostal žlutou kartu, že se rukou ohnal po Jakubu Hromadovi a hlavní sudí pak zákrok ještě konzultoval s videorozhodčím?

Ne, ne, ne! Už jsme se na to dívali. Viděli to i všichni, co jsou za to zodpovědní, a byli stejně jako my přesvědčeni, že žlutá karta byla správným řešením. Nešporovi jsem ale hned po příchodu do kabiny řekl, ještě dříve, než jsem klukům začal dávat další pokyny, že si musí dávat pozor. Když mu bude chybět krok, tak ať raději soupeře nechá. V opačném případě by to smrdělo.

Proč jste nešel s týmem na děkovačku?

Tam má být ten v uvozovkách skutečný, pravý trenér. Ten, který mužstvo celou dobu připravuje. Já jsem jen záskok a chodit tam prostě nebudu. Řeknu to hloupě, teď tam půjdu, příště hrajeme na Spartě a budu se někde schovávat. Ne!!! Divákům poděkuji prostřednictvím vás novinářů. Byli výborní, pomohli nám a myslím i proto, že viděli, jak kluci poctivě bojovali a snažili se být nebezpeční.

Reklama

Související témata: