Nejsem žádný dacan, snad mě lidi nebudou posílat k lopatě, usmívá se posila Zbrojovky ze Slavie

„Myslím, že je to správný klub pro restart, protože tady vidím disciplínu, kterou kluci mají, a kterou jim dává trenér. Může mi to hodně pomoct k tomu, abych si ještě nějakou dobu zahrál,“ povídá rodák z Jeseníku.

Perfektní, mně se natáčení hrozně líbilo. Zasmáli jsme se u toho. Ale doufám, že když se mi nepovede něco v zápase, tak mi nebudou lidi nadávat, že s lopatou mi to šlo líp a ať se k ní vrátím. (smích)

Musím říct, že to šlo hodně rychle, za což jsem rád. Ve finále už jsem neřešil nic jiného, protože jsem směřoval na Moravu, kam jsem se chtěl vrátit. Samozřejmě mě nalákali přístupem, s jakým mě brali, a taky potenciálem, co tu je. To mě hned zaujalo a domluvili jsme se.

Nejsem ten typ hráče, který by někde chtěl být viděn s nějakými fanfárami. Takže mi to ve finále vyhovovalo, že žádné extra velké loučení nebylo, protože nemám rád velká gesta. Se všemi jsem si popřál štěstí a poděkoval jim za to, co jsem tam prožil. Volali mi kluci i trenéři a takhle mi to stačilo.

Už když jsem šel na hostování do Jablonce (loni v lednu - pozn. red.) mi docházelo, že tato kapitola pomalu končí, protože jsem nebyl nejmladší a myslím, že kádr ve Slavii je natolik silný, že už bych těžko hledal nějakou minutáž.

Bylo to těžké, ale na druhou stranu jsem to chápal. V béčku Slavie jsou samí mladí kluci, kteří tam mají dva mentory a já to bral tak, že to tam musím nějak zvládnout. Bylo to o tom prostě vydržet do konce sezony a pak se dívat na to, co budu moct dělat dál.

Teď to bylo spíš takové zranění způsobené ne mou vinou. Dostal jsem se přes balon a borec mi převrátil koleno, takže to bylo spíš takové nešťastné, vaz v koleni se mi nepřetrhl, ale natrhl. Toto zranění už jsem měl asi potřetí, takže se to pak řešilo operativně a rehabilitace trvala dýl, než jsem čekal.

Dobře. A doufám, že to tak bude pokračovat.

Samozřejmě jsem z toho měl radost. Jsem ale taky rád za to, že jak kondiční trenéři, tak fyzioterapeuti mě do toho vlastně nechtějí hodit hned úplně naplno a dávají mi nějaké postupné dávky, aby se mi nic nestalo. Přece jenom rok jsem nehrál.

Tohle já asi neřeknu. Záleží to pak taky na kondičních trenérech. Když oni budou cítit, že jsem nachystaný a uvidí, že jsem na tom kondičně stoprocentně, tak pak ta chvíle přijde.

Když to vezmu ten rok zpátky, tak jsem byl od pondělí do pátku na Slavii, normálně jsme trénovali, já byl spíš v posilovně a dělal lehké běhy. Změnu jsem pocítil o víkendech, které jsem měl volné. To člověk konečně pozná, co znamená volný víkend, protože těch přes sezonu moc nemá. Takže jsme hodně cestovali s rodinou a jezdili na různé pobyty.

Samozřejmě že také černé myšlenky přišly, třeba když se koleno nehýbalo, jak mělo. Nebo mně třeba přišlo, že návrat je zbytečně zdlouhavý. Myšlenky byly, ale člověk prostě musí makat a nemyslet na to. Kariéru můžu mít třeba ještě několik let. Když se podívám tady na Zavoše (asistenta trenéra Pavla Zavadila - pozn. red.), který s námi trénuje a vidím, v jaké je kondici, tak je vidět, že se dá hrát dlouho. Nechci říkat, že budu hrát osm roků, ale třeba tři nebo čtyři bych ještě rád přidal.

Musím říct, že hodně fyzicky náročné, trenér Svědík je známý tím, že dbá na disciplínu a chce, aby všechno šlapalo na sto procent v tréninkovém procesu. Začátek byl tvrdý, ale už se s tím pomalu sžívám, takže je to lepší a lepší.

Myslím, že v pohodě. Nikdy jsem nebyl takový typ, že bych měl s někým problém, nejsem žádný dacan. Spoustu těch kluků znám z ligy nebo od vidění, takže o sobě nějak víme. Takže vše proběhlo úplně v pohodě.

Jak říkáte, nemyslím, že by byla typický, ligou nepolíbený nováček. Nechci říkat, že budeme hrát v první šestce, i když bych byl za to samozřejmě rád, ale ambice klubu bychom naplnit mohli. Je to první sezona, tak půjde o to, abychom se drželi kolem poloviny a snad položíme základ pro další roky.

Myslím, že je dobře, že máme hned ze startu těžké zápasy a jeden z nejtěžších budeme mít za sebou. První utkání nám může hodně ukázat, jak na tom jsme.

Nejsem Brňák, takže to vnímám tak, že je tam nový soupeř, ale že bych z toho šel vykřikovat nějaké wow, tak to úplně ne. Asi to nebudu prožívat jako kluci, co jsou tady třeba dýl.

Pochází odsud manželka. Nejdřív jsme měli v plánu, že budeme v Olomouci, kde jsme měli vybraný dům, ale nakonec z toho sešlo, protože jsme sehnali pozemek ve Veselí a pak se rozhodli, že budeme stavět tam. Hrozně se mně tam líbí.

Zatím dojíždím, ale už mám od známých v Brně přislíbené, že tam budu moct přespat, když budeme mít třeba dva tréninky, abych nemusel večer jezdit nazpátek. Nebo před zápasem, protože před ním už potřebuju svůj klid.

Zapnu playstation a zapařím Call of Duty (smích).

Za mě těžké hodnotit… Když se na to podíváme trochu jiným pohledem, tak si myslím, že je velký úspěch, že jsme tam vůbec postoupili. Kluci to měli těžší i skrz nadmořskou výšku a hodně cestování. Člověk, co to nezažil, to rychle haní, ale kdyby to prožil, má třeba jiný názor.

Budu rád, když ty další roky odehraji ve zdraví aspoň v lize (úsměv).