Nezmar Zavadil cílí na legendárního Pepiho! Trumfnout pana Bicana by bylo skvělý, říká kapitán Opavy

Lhal bych, kdybych tvrdil, že statistiky nesleduju. Nejsou pro mě prioritou, ovšem trumfnout pana Bicana by bylo skvělý. Abych překonal také rekord Bláži (Blažek), musel bych hrát ještě sezonu a něco. Ale nic není nemožný. Všechno se bude odvíjet od zdraví, které mi, zaplaťpánbůh, zatím drží.

Fotbal miluju, nedovedu si představit, že bych ráno nešel na trénink. Mám rád kabinu. Tohle všechno mě žene dál, nechce se mi končit. Smlouvu v Opavě mám ještě na příští rok, i když se teď necítím nejlíp, přes dovolenou naberu sílu. Budu určitě pokračovat. Vím, že je v mých silách, abych dál mohl mladým klukům důstojně stačit. Jsem, myslím, natolik soudný, že poznám, jestli na to ještě mám nebo už ne.

Zatím si tolik nepřipouštím, že někdy skončím. Ani se příliš nezaobírám tím, co budu po kariéře dělat. Zastávám názor, že pokud hraju, musím se fotbalu stoprocentně věnovat. Abych byl připravený a moje výkony měly kvalitu. Vím, konec jednou přijde. V životě se ale neztratím. Buď budu dělat normální práci nebo u fotbalu zůstanu dál. Uvidíme, jakým směrem se potom vydám.

Samozřejmě, občas o ni přemýšlím. Přiznávám, že se spíš upínám k fotbalu. Nemůžu ale dělat věci napůl. Kdybych přemýšlel nad něčím jiným, podepsalo by se to na mně. Takže dokud to půjde, budu běhat po trávníku. Někdy jdu sice přes bolest, ale tahle jsem to měl vždycky. S bolístkou se dovedu poprat. Mám obrovskou vůli, jsem rváč, nikdy se nevzdávám. Jsem šťastný, že mám takovou vlastnost.

Když jsem se dozvěděl diagnózu, první, co mi blesklo hlavou, bylo, že je s fotbalem amen. Po operaci jsem ale začal cítit, jak se všechno v lepší obrací. Lékař Petar Novák, který mě operoval, mě povzbuzoval, že koleno budu mít silnější než dřív. Bavilo mě se krůček po krůčku dostávat zpátky, dokázat, že i v tomhle věku se můžu vrátit do velkého fotbalu. Za sedm měsíců jsem byl zpátky na hřišti. A znovu poslouchal narážky v kabině.

Že jsem dědek a podobně. Ale já jim to pak vždycky natřu v tréninku. Ne, dělám si srandu. Aspoň mají kluci nějakou motivaci, když vidí, že se s nimi pořád můžu měřit. Ale přiznám se, že po uplynulé sezoně jsem vyždímanej jako citron.

Celkově. Pokud by se hrálo jako dřív na třicet zápasů, byli bychom zachráněni tři kola před koncem. Takhle jsme čekali, v jaké skupině budeme. Po první zkušenosti s nadstavbou musím konstatovat, že je nesmírně těžká, tlak je enormní. Víte, že hrajete o život, přitom není velký prostor k nápravě.

Hrát před pár dny na Bohemce o všechno si vůbec nedokážu představit. Strašně jsem si po Příbrami oddechl, nechtěl jsem za žádnou cenu spadnout do baráže. Musím celý tým pochválit, je mentálně i charakterově silný. Když nám teklo do bot, vždycky jsme dokázali tlak ustát.