Nový Ďolíček? Bohemians se rekonstrukce ujmou sami. Panenka: Politici jen slibují

Vlastníkem stadionu je Hlavní město Praha. Které již v srpnu 2022 plánovalo, že vyhlásí architektonickou soutěž, z níž by plán na renovaci Ďolíčku měl vzejít. Naděje a čas se těšit? Ne tak docela.

Jak naznačil sám Panenka, za rok a půl nenastal téměř žádný posun. Trpělivost došla, rekonstrukce se tak chopí Bohemians. Na vlastní pěst. Redakce Sport.cz v pondělí dopoledne žádala o vyjádření i magistrát Hlavního města Prahy, jenže zatím bez odezvy.

„Pochopili jsme, že Praha nám to neudělá. Jdeme do toho vlastní iniciativou a vlastními prostředky,“ prohlásil šéf klubu Dariusz Jakubowicz v pořadu Ušák. „Někdy v horizontu dvou let bychom chtěli začít fyzicky pracovat. Musíme s Prahou domluvit podmínky, vyjednat kompromis. I když ne všichni by Ďolíček na tom místě chtěli mít, za mě by tam být měl. Má genius loci,“ dodal Jakubowicz.

S čímž lze jen velmi těžko nesouhlasit.

Útulný stánek, zasazený přímo v městské zástavbě, aniž by působil jako pěst na oko. Tak strmá hlavní tribuna, že i diváci v nejvyšší řadě jsou hřišti zatraceně blízko. Což znamená pekelné prostředí pro každého soupeře. Navíc, když ligový hráč na opačné straně, než sídlí domácí kotel, nedostatečně sklopí nárt, může trefit nic netušícího člověka, čekajícího opodál na tramvaj. Zastávka Bohemians směrem k blízkému nádraží se totiž nachází doslova pár metrů od stadionu. Ďolíček prostě má své kouzlo.

Jenže ani to nedokáže zakrýt nevyhovující technický stav. Právě kvůli němu nemohli zelenobílí při srpnovém comebacku do Evropy po 36 letech přivítat Bodö/Glimt opravdu doma. Zavděk museli vzít Letnou. UEFA byla neúprosná, výjimku neudělila.

Jasně, i na stadionu Sparty vytvořili příznivci Bohemians fantastickou atmosféru, která opravdu velkému zápasu odpovídala. Jenže nikdo z klubu se netajil tím, že by norského soka raději přivítal v Ďolíčku.

Poslední velká rekonstrukce kultovního stánku proběhla v roce 1970. Od té doby klub poctivě investoval do různých drobností, pokud tedy zrovna nečelil hrozbě krachu. Jako v roce 2005. Tehdy jej pomohla zachránit i sbírka fanoušků. Větší důkaz, že by si nový Ďolíček zasloužili, lze jen těžko najít.

A vypadá to, že ti, co renovaci z dob rané normalizace ještě pamatují, se po více než půlstoletí dočkají znovu.

Slavit předčasně se ale nevyplácí, což si uvědomuje i Panenka. „Jsem optimista a věřím, že jednou budeme chodit do nového Ďolíčku. Na druhou stranu, znáte to. Dokud nový stadion nestojí, může se stát cokoliv,“ doplnil trefně.