Hlavní obsah

S bratrancem Douděrou se ve Slavii minul. Věřím, že šance ještě přijde, říká Červ. Napodobit chce Kuchtu

Když David Douděra přestoupil do Slavie z Mladé Boleslavi, hned mu jeho sešívaný bratranec Lukáš Červ psal, že by se spolu mohli v Edenu potkat alespoň v přípravě. Jenže mládežnický reprezentant stejně jako druhý z bratranců Martin Douděra Eden v létě opustil. Lukáš podepsal čtyřletou smlouvu Libercem, Martin odešel do Dukly. "Fotbal spolu řešíme pořád," usmívá se 21letý Červ.

Foto: Archiv Lukáše Červa

Fotbalová rodina. Zleva Lukáš Červ, František Douděra, David Douděra, Martin Douděra.Foto: Archiv Lukáše Červa

Článek

Jak těžké bylo Slavii opustit?

Už jsem byl dvakrát na hostování, takže když se naskytla možnost jít na přestup do Liberce, což je velký klub, uvítal jsem to. Cítil jsem, že nebyl zájem, abych šel ve Slavii rovnou do áčka, takže jsme si s agentem řekli, že tohle je pro mě lepší varianta, abych se mohl v kariéře posunout dál. Pro Slavii to podle mě nebude žádný velký problém. Už to stejně tak udělali s Kuchtičem (Kuchta), kterého pustili do Liberce na přestup a za čtyři měsíce ho kupovali zpátky. Pro mě je jedině dobře, že jsem mohl někde zakotvit.

Slavia má na vás stejně jako měla na Kuchtu předkupní právo, chcete se do Edenu jako on vrátit?

Určitě bych se do Slavie jednou vrátil rád, ale teď jsem hráč Liberce a soustředím se jen na něj. Když se mi bude dařit a budu hrát, věřím tomu, že pokud bude mít Slavia zájem, mohli by mě odkoupit. Teď záleží hlavně na mně. Jsem hráč Liberce, takže doufám, že se bude dařit Liberci a zároveň i mně. To jde ruku v ruce.

Vy jste ze slávistické rodiny, viďte?

Ano, děda, kterého jsem bohužel moc nezažil, byl velkým slávistou. A jinak odmala fandím Slavii. Byl tam se mnou i bratranec (Martin Douděra), druhý (David Douděra) tam teď přestoupil.

Mrzí vás, že jste se s Davidem takhle minuli?

Zamrzí to. S mladším bratrancem jsem si zahrál ve Slavii v mládeži, ten teď přestoupil do Dukly. Hned jak Dáda přestupoval do Slavie, tak jsme si psali, že bychom si mohli ťuknout, že by to alespoň v přípravě mohlo dopadnout, ale nakonec jen pár dnů poté jsem už věděl, že pravděpodobná je varianta mého přestupu rovnou do Liberce. Takže trochu to mrzí, ale věřím, že šance ještě přijde. (usměje se)

Věříte, že se David ve Slavii prosadí?

Věřím mu. On je hodně bláznivý, energický, na hřišti je hodně cítit. Lidi, kteří ho neznají, ho nemusí mít jako protihráče moc rádi. Rád si k tomu něco i řekne, ale v tom jsme docela podobní. Jo, věřím mu.

Když máte rodinné setkání, bavíte se o něčem jiném než o fotbale?

(usměje se) Moc ne. Mamka vždycky říká, že bychom mohli přestat kecat jenom o fotbale, ale nejde to. Máme ho rádi a když se o něm člověk baví, může ho to samozřejmě taky i posunout. Strejda je zase trenér, pět let mě trénoval v Meteoru, když jsem byl v mládeži. Přes něj jsem se k fotbalu dostal a s ním v podstatě vše řešíme. V zimě spolu chodíme i trénovat, já s bratranci a on.

Strýc František Douděra trénuje třetiligové Zbuzany, se kterými loni vyřadil Liberec z domácího poháru. Jaký ohlas tento úspěch v rodině měl?

Prožívali jsme to docela hodně. Jsme celkem i propojení. On byl úplně nadšený. Kluky ze Zbuzan i znám, párkrát jsem s nimi i trénoval, když nám někdy ještě nezačala příprava a jim už ano. Přál jsem jim to. Mělo to docela i velký ohlas, přeci jen trenéra Hoftycha potom vyhodili. Celá rodina jsme byla nadšená, že se mu něco takového povedlo. Teď jsem už tady, teď se to už nepovede! (směje se)

Mimochodem zaznamenal jste, když nedávno za Studenec v okresní soutěži nastoupil tým složený ze samých Kuříků?

(usměje se) Vyskočilo to na mě na Instagramu. Za mě hodně slušný! Tak my jsme tři, ale vzdálenější příbuzný Míša Douděra hraje třetí ligu v Admiře, a pak mámy bratranec hraje v Počernicích, ale ten je už tedy starší. Kdybychom se snažili, takových sedm osm Douděrů seskládáme. Jenže já jsem už Červ, takže bych do toho úplně nezapadal nebo bych se musel přejmenovat. (směje se)

Po kom máte v rodině fotbalové geny?

Děda byl gólman, ale fotbalová rodina nejsme. Začalo to až strejdou, který hrál chvilku myslím druhou ligu. Jinak celá moje rodina jsou tanečníci. Maminka dělala balet, když byla malá. Táta hrál fotbal do 22 let, pak si však přetrhl křižák, poznal mamku a založili si svoji taneční skupinu. I všechny ségry tancují.

I vy?

Já jen společenské tance. Když jsem byl malý, tak jsem tancoval víc, ale pak jsem s tím sekl a věděl, že se chci věnovat už jen fotbalu.

Tanec rozvíjí pohybovou všestrannost, pomáhá vám to i ve fotbale?

Určitě. Někteří kluci mají problémy s jednoduchými věcmi jako hvězda, kotoul a podobně. Tanec naruší ty pohybový stereotypy, nejen kopání a běhání, ale zapojí se i jiný svaly. Je to i takový relax. Člověk se uvolní, když jdeme někdy večer do tanečních, které rodiče taky vedou. Na hoďku si jdeme zatancovat, je to uvolňující, romantický, mám to rád.

Reklama

Sdílejte článek