Článek
Reprezentační pauza skončila a ligový kolotoč se znovu rozbíhá. Před pauzou musel kouč Pardubic skousnout prohru v Olomouci, kde kvůli červeným kartám přišel o dvě opory, a krátce předtím při poháru proti Baníku chyběl na lavičce kvůli nemoci.
Už jste plně fit?
(usměje se) Pěkně mě viróza sejmula. Pět dnů jsem trávil po hotelech, než jsem se vrátil. V Olomouci už jsem ale mohl být a příprava během reprezentační pauzy už jde přesně podle plánu.
Ze zmiňovaných plánů vám ale vypadl Ryan Mahuta, který po nepochopitelném zkratu vyfasoval stopky na tři zápasy. Hodně vás jeho zbytečná červená rozlítila?
To si pište, ale vím, co jsou emoce. Sám jsem fotbal hrál a člověk občas má zkrat v návalu emocí. V naší situaci je však takový zkrat neomluvitelný. Sám byl z toho hodně špatný a druhý den mi volal. Moc dobře si uvědomil, že to bylo naprosto zbytečné a musí se podobných věcí vyvarovat. Podobné zkraty mohou tým ovlivnit i z dlouhodobého hlediska. Přitom je to charakterově skvělý kluk, o čemž svědčí i pozvánka do finské reprezentace.
Pojďme ale k vám. Stále bydlíte po hotelech?
Už ne. Když pan Pražák koupil klub, přišlo dost nových hráčů a byty už byly rozdělené. Čekali jsme tedy s mým asistentem Tomem Poláchem, až budou nějaké byty vybavené i pro nás. Říkali jsme, že alespoň jsme zkontrolovali kvalitu hotelnictví v Pardubicích.
Váš předchůdce David Střihavka na východ Čech každý den dojížděl. U vás stejná varianta nepřicházela v úvahu?
Mohlo se to asi řešit cestováním z okolí Brna, kde bydlíme. Není to rozhodně tak daleko jako z Plzně. Chceme ale být nablízku. Ve Viktorce jsem se naučil, jak má fungovat trenér ohledně vytížení. O půl osmé jdeme na stadion a ve čtyři domů. Uděláme si práci a nachystáme vše pro tým. Trenér má za tým zodpovědnost, cyklus je jednoznačně daný a nejde přijet půl hodiny před tréninkem a strachovat se, že kvůli zácpě přijedu později.
Domů na jih Moravy se dostanete?
Mám už tři větší děti, tak to není takový problém. Hlavně je výhoda, že máme po zápase den volna, takže hned vyrážíme domů. Manželka s dětmi zase na domácí zápasy dojíždí za mnou. Je to daleko lepší a jednodušší, než když jsem byl v Plzni. A s Tomem Poláchem máme byty vedle sebe, takže člověk není téměř nikdy sám.
Porady tedy probíhají do noci?
(rozesměje se) Máte pravdu. Byli jsme spolu i na hotelu na pokoji a všechno řešíme hned. Teď je to stejné. Ráno se scházíme i s celým realizačním týmem, kde si u kávy všechno probereme. Spolupráce funguje výborně.
Proč jste si jako asistenta vybral právě Tomáše Polácha?
(usměje se) To je dlouhý příběh. Už když jsem se Slováckem postoupil do první ligy, on přišel ze Slovenska. V tu chvíli jsme vytvořili nerozlučnou dvojku. Byli jsme spolu všude na pokoji. Když jsem odešel do Brna, přišel opět za mnou. Fotbalová kariéra nás propojila. Znají se naše rodiny a jezdíme i na společné dovolené. A v Brně jsme si dali slib.
Jaký?
Trénoval nás pan Uličný a dovolil nám udělat si licenci, sám nás k tomu vybízel – po kariéře je to nejlepší cesta pro fotbalistu. Slíbili jsme si, že jeden si vezme toho druhého jako asistenta, pokud se dostane do ligy. Vzal jsem si ho tehdy do Vyškova a teď logicky i do Pardubic. Můžu mu věřit na sto procent, což je v novém působišti klíčové. Vím, že mě nikdy nepodrazí, je mojí jistotou.
Co říkáte na Pardubice jako takové?
Pocházím z Kutné Hory, takže to tady moc dobře znám. Když jsem byl malý, jezdili jsme sem na hokej a do Prahy na Spartu. Pamatuji si, že jsme vždy projeli kolem Prioru a hned byli u stadionu. Zůstalo to téměř stejné, byť obchody jsou jiné. Všude se dá krásně jít pěšky, s rodinou chodíme do dobrých restaurací a k Labi.
Zmínil jste hokej, tak už jste si stihl zajít?
Byli jsme hned po našem příchodu, když tady České Budějovice prohrály 2:5. Pěkný zápas (mrkne).
Tak trochu hokejovou kabinu byste potřeboval i teď u vás na fotbalovém stadionu. Kádr je hodně nabitý, že?
Máte pravdu, ale kádr už tady takový při našem příchodu byl. Je to logické – přišel nový majitel, narychlo přišli hráči a nestihlo se zareagovat odchody. Aktuálně řešíme, jak bychom chtěli kádr posílit. Bude nutnost, aby někdo odešel. Není dobře pro nikoho, když je tolik kluků v kabině.
Nebojíte se, že přijdete o opory v čele s Vojtěchy Patrákem a Sychrou?
Tak to ale musí být. Vždy, když hráč hraje dobře a je z provinčního klubu, tak zájem o něj logicky je. Je to naprosto přirozené a správné. Klub nyní velice dobře reaguje prodlužováním smluv, a i kdyby někdo z kluků neprodloužil, nebudu se na něj dívat skrz prsty. Pak je klíčové dobře posílit. Máme už vytipovaná jména, která bychom chtěli přivést. Mají to být hráči rovnou do základu, abychom se vyhnuli baráži.
Kde vás aktuálně tlačí bota?
Každý by chtěl fantastického útočníka, špílmachra doprostřed zálohy a geniální wingbeky. Dostali jsme 27 gólů a musíme se bavit o zkušeném kvalitním obránci. Nechceme hrát jen čtyřkovou defenzivu, chceme být variabilní a nastoupit i se třemi stopery. Potřebujeme si nabrat a vychovat schopné wingbeky. Rozhodně to aktuálně není o tom, že si řekneme patnáct jmen a oni přijdou. Hledáme i charakterově skvělé kluky, kteří budou mít ochotu za nás bojovat.
Jaký vliv na výběr posil máte?
Každý týden se scházíme s vedením i poradci v čele s Jirkou Krejčím. Napsali jsme si s trenéry posty, které je třeba posílit. Shodli jsme se na nich a řešíme jména. Některá řeknu já, jiná zase ostatní. Pak společně hledáme cestu. Musí to dávat smysl po všech stránkách – od věku po kvalitu.
V minulosti přicházela kritika, že je v týmu dost cizinců.
Máme tu Bammense, Noslina, Lurvinka, Mahutu a další. Všichni to jsou ale skvělí kluci do kabiny. Ani my tady nechceme mít dvacet cizinců, česká kostra musí zůstat. Pokud přijde někdo z ciziny, musí mít dostatečnou kvalitu nastupovat v základu.
Nezapomněl jste na Botose?
Máte pravdu. Přišel ze Slavie a je to obrovský profík. Je příkladem pro všechny ostatní, jak moc se o sebe stará a tvrdě maká. Měl teď nějaká nepříjemná zranění, ale to k fotbalu patří. Je dobře, že takový hráč přišel za působení pana Pražáka.
Karel Pražák je známý jako hokejový majitel. Jaký má přehled o fotbale?
Je to obrovsky zapálený člověk do sportu. Vlastní kolos v podobě hokejové Sparty a k tomu si vzal Pardubice. Je hodně ambiciózní a určitě nechce hrát každý rok o záchranu. Probrali jsme především naše myšlenky a cíle. Chceme společně vybudovat do budoucna konkurenceschopný tým. A samozřejmě jsme řešili i hráče, které bychom chtěli přivést.
V Plzni jste jako hlavního bosse zažil Adolfa Šádka. Co se vám s jeho jménem vybaví?
(zamyslí se) Více než dva roky obrovských zkušeností. Neuvěřitelně žije s týmem, byl s námi neustále v kanclu trenérů, kam přišel, dali jsme si kávu a probrali všechno možné. Je úžasný, jak fotbalem žije. Hned jsem říkal, že bych rád přenesl tohle jednání i do nového klubu. Je třeba, aby v tom ti trenéři nebyli sami. Všichni jsme na jedné lodi a není to jen o tom, že se občas pochválí nebo zkritizuje. Šéf je v Plzni s vámi a funguje to neskutečně.
Lidsky jste si tedy sedli?
To si pište. Jeho kouzlo je v tom, že je pro Plzeň obrovsky lidský. Jakmile má někdo problém, zavolá panu Šádkovi a nikdy neuslyší „ne“. Při jednání z očí do očí je fantastický. Ve větším počtu lidí působí jako šéf, ale tak to má být. Lidi si ho v Plzni nesmírně váží, dokáže uhasit požár, než vůbec začne hořet. Nemůžu proti němu říct křivé slovo. On mi ukázal, jak se velký fotbal u nás dělá.
Nemrzel vás odchod z Plzně?
To určitě ne. Už když mě Míra Koubek oslovil, tak bylo řečeno, že to měla být roční štace. Nakonec se z toho stala fantastická jízda na dva a půl roku. Nechytli jsme začátek ligy, měli jsme špatné výsledky a muselo se zareagovat. Odchod ale probíhal v příjemné atmosféře. Nebylo to tak, že by pan Šádek byl vytočený. Rozešli jsme se v dobrém.
Zmínil jste trenéra Koubka. Proč si vybral vás jako svého asistenta?
Zažil jsem Míru jako hráč, když si mě vzal do Kladna. Začali jsme hrát stopera s Honzou Suchopárkem, skončili jsme třetí a já následně přijal nabídku z Brna, kde jsem pak začal hrát ligu. Míra Koubek byl dřív pes. Jeho tréninky byly neskutečně náročné. Po příchodu do Plzně jsme si z toho dělali srandu, že se všechno mění.
A změnil se za ta léta?
Byl vyklidněný. I když se prohrálo, nezuřil. Bral to spíš z té druhé strany a snažil se být v pohodě. S panem Šádkem vždy jednali v klidu a nikdy to nebylo tak, že by kolem sebe chodili týden po špičkách. Vyloženě si to angažmá užíval.
I v pokročilém věku jde s trendy. V čem jeho příprava spočívá?
Dívá se neustále na zápasy evropských pohárů. Hledal si utkání těch nejlepších mančaftů na světě a vždy přišel s nějakou myšlenkou. Zkusil to na tréninku a podle toho se vše tvořilo. Na taktiku je to opravdový mistr, což několikrát prokázal. Je geniální, jak dokáže přenést své myšlenky na hráče.
A nebál jste se někdy o něj, když se rozebíhal na děkovačku?
(rozesměje se) Popravdě ne. Jeho to extrémně nabíjelo. Lidi ho začali vyvolávat, on se rozběhl a za ním Adolf Šádek. Dobíjelo to energii a užíval si každý moment s fanoušky i týmem. Jeho vitalita je opravdu neskutečná a sám říká, že v kontaktu s mladými stárne pomaleji.
Zůstáváte v kontaktu i s bývalými hráči?
Už jsme si psali několikrát s Pavlem Šulcem, Lukášem Kalvachem a dalšími. Měl jsem s nimi bezvadný vztah a přestup jsem jim vždy přál.
I Tomášovi Chorému?
Určitě, byť odešel do Slavie. Pomohl nám, udělal spoustu práce a vztahy nám zůstaly hezké. Už mi také psal, když jsem přišel do Pardubic.
Radost vám musel udělat i odchod Pavla Šulce.
Přerostl českou ligu a bylo by špatně, kdyby přešlapoval na místě v Česku. Už neměl co dokazovat. Vybral si možná nejideálnější řešení. Francouzská liga by mu měla sedět a podle mě neřekl poslední slovo. Věřím tomu, že půjde ještě do lepšího klubu.
