Šest plzeňských trumfů na cestě za šestou mistrovskou korunovací

Jestli má strůjce zlaté plzeňské éry kouč Pavel Vrba před Doosan Arénou vrbu, trenér Michal Bílek by si zasloužil snad sochu. V závěru uplynulé sezony převzal vyčichlý, rozklížený tým, stvořil z něj mistrovskou mašinu, která za sebou nechala movité Slavii se Spartou. S asistenty Pavlem Horváthem a Markem Bakošem dokonale odhadl, na co mužstvo má. Smetl ze stolu roky zaběhnutý, silně ofenzivní styl, vyměnil ho za striktně pragmatický. Do hráčů napumpoval zodpovědnost a agresivitu. Tedy vlastnosti, které jí léta nebyly vlastní.

A skvostně je chystá takticky, jeho plány v drtivé většině zápasů fungovaly. Experti, fanoušci konkurentů hanili Viktorii za defenzivní noty. Jenže když jí teklo do bot, přepnula na útočnou vlnu, dokázala soupeři zasadit ránu do vazu. Což Slavia dokázala jen občas. Nakonec je z toho titul, pro Bílka nejcennější v kariéře.

Michal Bílek: „Neskromně řeknu, že Plzeň udělala při výběru trenérů asi lepší tah než Sparta, která se rozhodla pro kouče desetiletí Pavla Vrbu. I já byl na Letné mezi aspiranty, což mě těšilo, ale nikterak jsem to neprožíval. Se Spartou jsem před patnácti lety získal jako trenér první mistrovský titul a vyhrál s ní i pohár, což byl sice obrovský úspěch, ale v té době šlo o povinnost. O úkol. V Plzni mé zadání znělo dostat Viktorii do předkola evropských pohárů a povedlo se nám ligu vyhrát."

Pohoda v kabině, rovná se základ úspěchu. Do Plzně se vrátil duch mimořádné party, která táhla zlatou éru Viktorie. Že tým táhne za jeden provaz bylo vidět do poslední řady na tribuně. Fantastickou práci v tomto směru odvedli plzeňské ikony - nyní asistenti Horváth, Bakoš, Kozáčik. Ale i další členové realizačního týmu, kteří pamatují úspěšnou éru. Masér Sláma, kustod Rada, fyzioterapeut Rukavička. Pochopitelně lví podíl má také Bílek. Znovu potvrdil, že si umí získat tým. Citlivým, lidským přístupem. Jeho bonusem je, že nepouští na hráče negativní emoce, dokáže je v sobě utlumit. Z chování viktoriánů jasně čiší, že na hřišti bojují i za Bílka.

Michal Bílek: „Nejtěžší byl úvod sezony, kde nás pronásledovaly zdravotní problémy. Dlouho scházel Kalvach, Havel byl po operaci, scházel Beauguel, jehož limitovalo rovněž zranění. Vyhrávali jsme o gól, byla to upracovaná vítězství, ale podstatné bylo, že jsme tři body získávali. I díky tomu jsme se postupně dostávali do pohody, hráči se semkli, vytvořil se perfektní kollektiv. Co perfektní, výborný."

Když se roky bila Plzeň o tituly se Spartou, i přes emočně vypjaté momenty rivalita nepřesáhla únosnou mez. Co roli Sparty převzala Slavia, jsou pro Západočechy výjezdy do Edenu očistcem. Sotva kopnou do míče, tribuny je uráží. Polínko do ohně na podzim přihodil jejich bývalý parťák Michael Krmenčík. Po utkání, v němž měli viktoriáni tři vyloučené, skandoval s kotlem Slavie „zkurvená Plzeň". Dopálil nejen fanoušky Viktorie, ale i nedávné kamarády. V nedávném duelu v nadstavbě nenávist sešívaného národa vůči Plzni dosáhla nebývalé síly. Na brankáře Staňka létaly kelímky s pivem, na lavičku hostů plné pet lahve. Viktoriáni mají vzhledem k zkušenostem z Edenu na sešívané žízeň, žene je pomsta. Že jí chtějí sebrat titul z nich v této sezoně čišelo na kilometry daleko.

Michal Bílek: „Předčili jsme Slavii i Spartu, což je obrovské vyznamenání. Hlavně pro kluky, kteří odvedli fantastickou práci. Poctivou, zodpovědnou. Vždyť v celé sezoně jsme prohráli jen dvakrát, a to ještě v základní části s Hradcem Králové a Slavií. Proto jsme si toitul zasloužili."

Dost možná muž celého ročníku. Slavia, a už vůbec ne Sparta, neměly mezi tyčemi takovou personu, o kterou by se mohly dlouhodobě opřít. Staněk chytá životní sezonu, nasbíral 14 čistých kont. Svými zákroky přinesl Viktorii několik bodů. V některých zápasech doslova čaroval. Například na podzim za stavu 2:1 proti hlavičce tehdejšího stopera Českých Budějovic Talovjerova, na jaře přivedl Jihočechy k šílenství znovu, když v nastavení za stavu 1:0 pro Viktorii chytil zázračně střelu zblízka. Na jaře pak exceloval proti Slovácku, před týdnem lapil neuvěřitelně hlavičku sparťana Čvančary. Spoluhráčům dával obrovskou jistotu. Věděli, že se na Staňka můžou spolehnout. Nebude překvapení, pokud ho v létě Plzně výhodně prodá.

Michal Bílek: „Někdo tomu říkal herní pasivita, já naopak zodpovědná a poctivá defenziva. I proto jsme dostali ze všech týmů nejméně gólů. A když bylo potřeba, vždy nás podržel Jindra Staněk."

Už na podzim se rozhodl, že v Plzni neprodlouží smlouvu a po sezoně skončí. Přesto jí dával maximum, góly a asistencemi ji táhl za ligovým zlatem. Zkraje jara ho sice přibrzdilo svalové zranění, po návratu na trávník se však dostal rychle do fazony. Zvládl klíčový moment v závěru nadstavbového utkání na Slavii - za stavu 0:1 v závěru nastavení proměnil pokutový kop a vystřelil Viktorii veledůležitou remízu. Díky ní nechala červenobílé pod sebou, udělala tím mílový krok k titulu. Následně se francouzský útočník trefil proti Spartě i s Hradcem Králové.

Michal Bílek: „V úvodu sezony a pak i v jejím průběhu, kdy měl zdravotní problémy a v sestavě chyběl, se ukázalo, co pro naše mužstvo znamená."

V Plzni je deset let, na svůj čas si musel trpělivě počkat. Byla období, kdy ho kouč Pavel Vrba odstavil na druhou kolej, Hejda čekal měsíce na další šanci. Poslední sezony už patřil k oporám, v té letošní však chytil životní fazonu. Byl skvělý ve vzduchu, na zemi, v soubojích. Třešničkou na dortu je jeho pět gólů. S Brazilcem Santosem vytvořili nejlepší stoperskou dvojici v lize, i díky nim inkasovala Plzeň nejméně ze všech. Dvaatřicetiletý borec navíc dozrál v respektovaného lídra. Jakými bývali v Doosan Aréně Pavel Horváth nebo Roman Hubník. Když bylo třeba, zvýšil hlas, zjednal pořádek. Zpackaný závěr jarního zápasu na Spartě, kde Západočeši přišli laxností o dva body, nemohl rozdýchat několik dnů. V šatně dal následně spoluhráčům neskutečnou „čočku". Reakce? Viktoria další výpadek nepřipustila, dokráčela k titulu.

Lukáš Hejda: „Titul se zrodil hlavně díky bandě bojovníku, která se nikdy nevzdala. Hráli jsme špatně, teklo nám do bot, přesto jsme zápasy otáčeli. A upřímně - ani nevím, kolik jich bylo a kdy jsme takto body prostě ukopali. A válečníci, tahle dvě slova vystihují mě i celou plzeňskou partu ze všeho nejvíc."