Článek
Před 21 lety Severočeši vedli ligu tři kola před koncem dokonce o šest bodů, přesto se v posledním kole o svůj historicky první titul třásli až do poslední minuty. „Sice si taky myslím, že Sparta už titul nejspíš uhraje, ale se svou zkušeností bych za to ruku do ohně ještě nedal. Zase v tak úplně jednoduché situaci není," připouští současný kouč druholigového Varnsdorfu Miroslav Holeňák.
„Sparta ještě hraje s nevyzpytatelnou Bohemkou, která ji nějaký bodík může sebrat. Pak mají těžký zápas na Slovácku, kde se jim tradičně nedaří. A končí s Plzní, která je po Slavii u nás nejtěžší soupeř. Opravdu si myslím, že když Slavia poslední tři zápasy zvládne, pořád má naději. A jak se říká, když máte naději, máte všechno," zdůrazňuje Holeňák, který v oné sezoně 2001/2002 zlato se Slovanem přeci jen urval, byť měl s parťáky pořádně namále.
💬 SLOVO TRENÉRA | „Musíme stoprocentně pokračovat v tom, co jsme dělali doteď. Máme před sebou náročné utkání, takže celý týden je o tvrdé práci a zdokonalování i těch nejdrobnějších detailů.“
Lars Friis před sobotním zápasem 📅 #acsparta
➡️ https://t.co/eB8vDCRJs7 pic.twitter.com/LWSMbXqUT2
— AC Sparta Praha (@ACSparta_CZ) May 18, 2023
Pamatujete? Když Liberec ve 27. kole porazil Ostravu, na prvním místě tabulky mu náskok nabobtnal už na šest bodů. Sparta definitivně zaplakala. Sesadit ho mohl už jen Žižkov. A u Nisy už řešili mistrovské prsteny, které k hrůze koučů Ladislava Škorpila a Josefa Csaplára nechal předčasně vyrobit Tomáš Janů...
Jenže Liberec už ve zbytku ligy uhrál jen jeden jediný bod z devíti možných. Když ve 28. kole prohrál v Teplicích a druhý Žižkov triumfoval v Drnovicích, náskok se smrskl na tři body. Pak Štajner a spol. před zaplněným stadionem U Nisy jen remizovali s Brnem, kdežto Viktoria přehrála Jablonec. Kolo před koncem se tak vedení ztenčilo na pouhý bod. Škorpilův celek nakonec prohrál i v závěrečném kole v Ďolíčku 1:2. Přesto se štěstím slavil, neboť i Žižkov padl 0:1 na Strahově se Slavií gólem Pavla Kuky z 86. minuty. Bez něj by první skončil díky lepším vzájemným zápasům tým z Prahy.
„Nám tehdy do hry vstoupilo víc faktorů. Za prvé se začala bortit sestava. Třeba já si na reprezentačním výjezdu udělal výron kotníku a tři zápasy jsem nehrál. Nastoupil jsem až v posledním kole, kde jsem „slavně" namazal na gól Radku Šírlovi... Jirka Štajner taky nebyl stoprocentní. Navíc někdo nemohl hrát kvůli kartám. Vypadli jsme tím z komfortu, na který jsme byli zvyklí," pamatuje si Holeňák. Mimochodem Letenští mají v disciplinárním ohrožení sedmkrát napomínaného Minčeva s Pavelkou, a tři žluté karty posbíral Daněk, Haraslín, Kairinen, Kuchta, Mejdr, Vitík, Vydra.
„A navíc u nás zapracovala hlava. Liberec předtím titul nikdy nevyhrál a ta tíha na nás opravdu dolehla. Mysleli jsme si, že vše už půjde samo, že už ligu nějak dojedeme. Zkazil se jeden zápas a najednou jsme si uvědomili, že by to nemuselo vyjít. A vrátit se znovu na vítěznou vlnu nešlo, nešlo a nešlo," usmívá se dnes při vzpomínce na hrozící blamáž.
Co by Spartě Holeňák se svými zkušenostmi poradil? „Ještě musí přepnout do módu, že pořád musí. Nemohou si říct, že už je konec, musí pokračovat v nastavení, v jakém jsou. Což se sice snadno řekne, ale není to tak jednoduché," uzavírá Holeňák.
