Článek
Hrajete ve Slavii, ale začít musíme u Sparty. Jaká to byla zkušenost v rudém dresu?
Velmi dobrá. Cítil jsem se tam milovaný. Niță, Vătăjelu nebo Chipciu to mohou potvrdit. Měl jsem smlouvu v Anderlechtu, ale rozhodl jsem se jít do Sparty. Bylo mi tehdy čtyřiadvacet a chtěl jsem více hrát. Ve Spartě se mi tohle splnilo. V klubu jsem se cítil jako doma. Jenže přišla nabídka ze Saúdské Arábie, kterou klub přijal, a bylo.
Litujete odchodu do Al Ahli?
Ne! Vůbec. Rozhodl jsem se odejít! O tom, co se tehdy mezi mnou a Spartou stalo, lidé moc nevědí. Bylo mi vytýkáno, že jdu v pětadvaceti letech jinam kvůli penězům. Kdybych šel pro peníze, nevrátím se po pouhých třech měsících.
Co se tedy stalo?
Nechtěl jsem opustit Spartu, ale mezi mnou a vedením byly určité věci, které mě donutily zvolit tuto možnost a odejít. V tu chvíli je to bylo nejlepší řešení. Věděl jsem, že když půjdu do Arábie, vyberu si jeden z největších tamních týmů. I když jsem tam byl, věděl jsem, že se brzy vrátím do Evropy.
Nakonec jste byl pryč z Prahy jen tři měsíce...
Nebral jsem tam miliony a nevrátil jsem se extrémně bohatý. Kdybych chtěl jít opravdu za penězi, měl bych smlouvu na tři a půl roku. Mohl jsem tam zůstat.
Nabídka Slavie přišla rychle...
Řešili jsme všechno s manažerem. Moji agenti mi nakonec řekli o nabídce Slavie, nejdůležitější ale bylo, že jsem mluvil s trenérem, který mě chtěl.
Hrál jste za konkurenční Spartu, její příznivci byli hodně naštvaní. Neměl jste obavy z reakce fanoušků?
V té době jsem neměl účty na sociálních sítích, ale moje žena dostávala spoustu výhružných zpráv. Opravdu jsem si myslel, že přijedeme do Prahy a nevyjdeme z domu šest měsíců! Rozhodl jsem se ale stejně vrátit, protože Slavia vyhrává mistrovské tituly, hraje předkola Ligy mistrů. Chci vám říct, že lidé ani po dvou a půl letech nezapomněli, ale teď žádné problémy nemám, ničeho se nebojím.
