Článek
Marku, po dvou letech jste zpět v Pardubicích. Cítíte, že se vracíte do úplně jiného klubu?
Máte pravdu, působí to tak, ale zároveň nevymizela rodinná atmosféra. Jsem rád, že se klub posunul tam, kde je teď, a můžu toho být součástí.
Zmiňujete rodinnou atmosféru. Přidal se k návratu i fakt, že se vrátil Michal Hlavatý a stále tu jsou i ostatní vaši bývalí spoluhráči?
Když v zimě odešel z Liberce Míša Hlavatý, tak jsme zůstali v neustálém kontaktu. Věděl jsem, co se tady změnilo a jak to tady funguje. Samozřejmě tu znám více kluků, strávil jsem s nimi dva roky a byl to důvod, proč se vrátit.
Zmínil jste zimní přestup Michala Hlavatého. Pardubice stály také o vás, že?
Ano, ale že by mi někdo přímo řekl, že mám odejít, to vůbec ne. Bral jsem to tak, že chtěli ve Slovanu, abych pokračoval, protože na konci podzimu jsem začal pravidelně hrát.
Na konci jara už s vámi Liberec přestal počítat do budoucna?
(zamyslí se) Bylo to takové zvláštní. Trenér Kováč mi říkal, že by byl rád, kdybych zůstal. Jenže vedení už bylo domluvené na nabídce s Pardubicemi, což se řešilo už v zimě. Hlavně jsem cítil, že mě tam vlastně ani nechtějí. Když jsem tohle vycítil a věděl jsem o zájmu Pardubic, tak jsem prostě odešel.
To je poměrně zvláštní situace, že trenér vás chce a vedení nikoliv…
Byl jsem z toho upřímně zmatený. Na jaře jsem odehrál skoro všechno a myslel jsem si, že bych v Liberci rád pokračoval. Pak mi ale agent řekl, že vedení už mě nechce. Tak jsem to přijal. S tím vlastně ani hráč moc neudělá.
Nepřemýšlel jste pak, proč tomu tak je?
To víte, že ano. Přemýšlel jsem nad tím dost a hledal důvod, ale žádný jsem nenašel. Musel jsem se s tím zkrátka poprat. Pak se ozvaly Pardubice a byl jsem hrozně rád, že můžu změnu udělat.
Ve výsledku odešel ale i trenér Radek Kováč, který si vás přivedl a chtěl, abyste u týmu zůstal. Čekal jste, že by mohl přijít i jeho konec?
Vůbec! Byly to dva dny před začátkem přípravy, což už nikdo nečekal. Jasně, kdyby přišlo jeho odvolání dřív, tak se asi nikdo nad tím ani nepozastaví. Dva dny před startem přípravy? To moc lidí nepochopilo. Stalo se a jede se dál.
Dá se říct, že bývalým Pardubákům sever Čech moc nesedl, že?
(rozesměje se) Asi ne. Všichni, co jsme tam přišli, až na Vojtu Sychru, jsme zase odešli.
Řešil jste i jiné nabídky než z Pardubic?
Vůbec. Ani jsem prvotně nevěděl, že zájem z Pardubic o mě byl už v zimě. Když zůstal i v létě, tak nebylo o čem přemýšlet. Díky Míšovi Hlavatému jsem věděl, jak to tady funguje, a od pana Bílka jsem znal ambice klubu. Moc se mi to líbilo a měl jsem jednoduché rozhodování.
Jak na vás zapůsobil Jiří Bílek?
Byl to první člověk, kdo se mi ozval. Znal jsem ho už ze Slavie a věděl, o jakou osobnost se jedná. Když mi začal vyprávět o ambicích a plánech klubu, tak jsem byl přesvědčený, že nedělám krok zpátky. Už na jaře Pardubice ukázaly, kam chtějí směřovat.
Vracíte se po dvou letech na východ Čech. Jak se Marek Icha změnil za tu dobu?
(usměje se) Hodně. Byly to roky v jiném klubu, možná i s většími ambicemi. Přišel nový majitel, který rozvířil českou ligu. Celkově mi to prostředí hodně pomohlo. Hráli jsme o top šestku. Naučil jsem se víc přijímat odpovědnost. Měli jsme mladý tým a patřil jsem mezi zkušenější hráče. Musel jsem si občas vzít slovo i v kabině a určitě jsem v tomto dospěl.
Zmínil jste soužití s majitelem Ondřejem Kaniou. Jaký na vás udělal dojem?
My jsme popravdě moc v kontaktu nebyli. Český fotbal mu může ale poděkovat za to, jak přivedl peníze do ligy i klubů. Od jeho příchodu se toho hodně posunulo. A vždy byl férový. Nemůžu proti němu říct křivé slovo.
Nevadila vám větší medializace klubu i samotných hráčů, než tomu bylo například právě v Pardubicích?
Asi narážíte na seriál. Spíše to podle mě vadilo trenérům, kteří museli nosit mikrofony. My jsme v kabině kamery moc nevnímali. Chovali jsme se normálně, protože jsme věděli, že nic špatného ven nepůjde. Co se týče samotného marketingu, tak taková byla vize Liberce a my jsme to tak všichni brali.
Pojďme k vašim aktuálním ambicím. Vůbec poprvé z úst představitelů Pardubic nezaznívá slovo záchrana. Kam míříte vy?
Chci především ukázat, že jsem neudělal krok zpátky. Myslím, že to chce i celý klub. S novým logem, vizí a vším kolem. Chci dokázat, že Pardubice jsou klubem, který chce vyhrávat. Tým je poskládaný tak, abychom byli nechutní.
Zmínku o evropských pohárech z vás nedostanu, že?
(rozesměje se) Když nezazněla záchrana, tak chceme hrát samozřejmě nahoře. A když se povede dostat do evropských pohárů, bude to obrovský úspěch. Určitě to všichni máme v hlavě!
Nepřemýšlíte i nad svou budoucností v národním týmu? Byl jste stabilním článkem jednadvacítky, tak se to poměrně nabízí.
Já jsem v mládeži vůbec na reprezentaci nejezdil. Když jsem se pak dostal do dvacítky a jednadvacítky, bylo to něco neskutečného. Když vám hraje hymna, je to úplně jiný pocit. Každý, kdo hraje ligu, má v hlavě i reprezentaci. Určitě je to jeden z mých cílů.
