Článek
Záhadné, kouči. Jaká věc?
To si Trpišovský nechal pro sebe. Při navazujícím dotazu na tiskové konferenci šibalsky zvedl koutky a pak dlouze odpovídal na první část otázky o útočnících Slavie. Poté měla přijít řeč na věc, záležitost, která by mohla donutit kouče sešívaných přehodnotit momentálně zamítavá stanovisko směrem k nároďáku.
Trpišovský se s takovou vervou rozpovídal o forvardech, že zapomněl, o čem že to měl vlastně mluvit. Tiskový mluvčí Michal Býček mu musel téma připomenout.
„Takto bych to ukončil,“ usmál se Trpišovský. Čímž se vyhnul odpovědi, neboť šlo o předem ohlášený poslední dotaz.
Slávistickému kouči se každopádně fakt, že se jeho jméno v rozjeté sezoně skloňuje v souvislosti s reprezentací, moc nezamlouvá. „Upřímně? Vyvádí nás to z koncentrace. Mám rád klubový fotbal, cítím ke Slavii pouto. Odpovědnost k majiteli, klubu. Prioritu mám jasně danou, ale dějí se věci. S nikým jsem se (o národním týmu) nebavil,“ řekl Trpišovský.
Po říjnovém pohárovém postupu přes Zlín se Trpišovský nechal slyšet, že si práci u reprezentace v současné situaci nedovede představit. „Můj názor je stejný. Vnímám, že je situace nějak nastavená. Kam přijdu, každý se mě na to ptá. Trošku ztratíte soukromí,“ pravil Trpišovský.
Varianta, že by muž s kšiltovkou postával u reprezentační lavičky u březnové baráže s Iry a v případném dalším mači s úspěšnějším ze dvojice Dánsko/Severní Makedonie, tak zůstává značně nejistým scénářem.
K jeho naplnění by se věc, jíž Trpišovský odmítal specifikovat, doopravdy musela stát.
