Vlastně jsem se vrátil z fotbalového důchodu, přiznává Novák. Na Priskeho je zvědavý

Kdy ve čtvrtek 28násobný reprezentant odjížděl se spoluhráči na soustředění v Itálii na trénink, parťáci mu v autobuse zazpívali blahopřání k 35. narozeninám. Před rokem mu neměl kdo pogratulovat, neboť levonohý obránce byl půl roku bez týmu.

Nevím, zda zrovna jako dárek, ale je pravda, že bez klubu to bylo těžké. Je určitě fajn, že odjedu celou přípravu s týmem, protože když jsem někdy nebyl od začátku, vždy mi to pak chybělo. Teď je pro mě důležité, že začínám přípravu od startu.

Tak už můžu hlásit, že mi táhne na čtyřicet, což jsem ještě ve středu nemohl. (usměje se) Ale cítím se dobře. Musím říct, že ještě nepociťuji, že bych měl nějaké větší problémy. Samozřejmě už si víc hlídám tělo a musím dbát na regeneraci a podobně. Vždy to přichází s věkem. Vždy jsem se smál těm, co byli starší než já, jací to byli v tomhle věku obrovští profíci. A teď to mám stejně, člověk se o sebe musí starat.

Je pravda, že někteří mladší kluci, se kterými jsem hrával, už třeba skončili, většinou kvůli zdraví. Na druhou stranu spousta jich stále pokračuje. Vážím si toho, že mě teď zdravotní problémy neomezují. Poslední rok v Sigmě mě limitovaly záněty v achilovkách, to bylo hodně blbé. Vlastně ani jeden den jsem si neuměl představit bez brufenu nebo aulinu, jak mě to bolelo. Až jsem se dostal do takové fáze, že jsem si musel dát pauzu. A nakonec to trvalo čtyři měsíce, než zánět odešel. Dokud bude zdravíčko držet, snad budu držet i já na hřišti. A až bude ten pravý čas, rozhodnu se skončit.

Jo, zatím v pohodě, všechno drží. Příprava je těžká, takže tělo bolí, ale bolí všechny. Myslím si, že zatím není žádný problém. Zaklepu to. Hlavně ať jsme celý tým zdravý, abychom do začátku vletěli úspěšně. Jako první máme zrovna Spartu, takže bychom rádi získali tři body.

Když jsem na podzim ještě nikde neměl klub, tak jsem se už trochu připravoval na to, že si možná najdu jinou práci. Ale alespoň jsem se ujistil v tom, že jen tak být doma nechci, že jsem člověk, který potřebuje furt něco dělat, a až fotbal jednou skončí, chtěl bych dělat automaticky něco jiného.

Tak tohle mě momentálně už přešlo. Jak jsem byl půlrok doma, říkal jsem si, jak čas využít, takže jsem si dodělával jen začátečnickou licenci. Ale teď to aktuálně na trénování moc nevidím. Uvidíme, třeba se to ještě změní. Určitě bych však chtěl v budoucnu u fotbalu zůstat.

Vlastně jsem se už vrátil skoro z důchodu, když jsem byl půl roku doma. Než zánět odešel, všichni už samozřejmě ligu začali. Ani venku se mi nepodařilo najít angažmá, tak jsme si řekli, že se natrvalo vrátíme do Česka. A prvním klubem byl Jablonec. Zavolal jsem panu Peltovi a domluvili jsme se rychle. Na jaře jsem nehrál, takže začátky byly trochu těžší. Měl jsem i nějaká kila navíc, a než si tělo zase na dřinu a běhání zvyklo, tak to nějaký pátek trvalo. Zaplať pánbůh, ke konci jsem se do toho už dostal a snad to bude pokračovat dál.

Neřekl bych, že mi uškodil, protože zase jsem mohl být doma s rodinou, narodila se mi dcera. Ale po fotbalové stránce půl roku bez fotbalu není lehké. Samozřejmě jsem se udržoval, ale sám jsem byl překvapený, že to stejně nestačí. Měl jsem i osobního trenéra – a stejně to trénink s balonem a týmem nenahradí. Musel jsem se do toho dostávat postupně.

Chuť určitě, ale hlavně si toho vážím, protože se to nemuselo podařit. Trenér mohl klidně říct, že mě nechce, a popravdě kromě Jablonce bych už nikde hrát nechtěl. Možná ještě ve Zlíně bych se zeptal, ale pak by to už asi směřovalo jinam. Zaplať pánbůh, že se takhle rozhodli. Teď před sebou máme důležitou sezonu. Doufám, že ji zvládneme a budeme ještě úspěšnější. Přece jen uhrát tolik bodů a nemít Evropu je zklamání.

No, tak to prostě v životě asi má být. Mohli jsme si to uhrát sami. Nejhorší je vždy spoléhat se na ostatní. Měli jsme sice skvělý konec, kdy jsme sedmkrát v řadě vyhráli, když už s námi nikdo nepočítal, a nakonec se Sparta bála až do konce o jeden bod, ale hraje se celou sezonu. A to je přesně ono. Určitě jsme ztratili body, kde jsme nemuseli, což nás stálo Evropu.

Jasně, stoprocentně. A taky Jablonec hraje vzadu trojku, což byl jeden z důležitých parametrů, a taky hrají hezký fotbal. Za mě bylo všechno v plusu.

To ani ne, jde hlavně o to, aby mě to bavilo a abych byl zdravý. Protože když člověk není zdravý, tak už ani nemá moc sílu se ještě hecnout. V bolesti člověk nechce být. Zažil jsem si to a vím, jaké to je, když člověk už vstává s bolestí, jde spát s bolestí a prášky už pomalu ani nepomáhají. Alespoň jsem o to chytřejší, že jakmile mi něco bude, tak je potřeba ubrat a zahojit to, než abych pak čtyři měsíce řešil, jestli mě to bolí, nebo ne.

Samozřejmě mně v první chvíli zatrnulo, ale byla to jedna z variant, o které mi sám pan Pelta řekl, že se může stát. Ale co se dá dělat, doufám, že ještě dopadne dovolání. Pan Pelta je pro klub důležitý a jednání s ním je jednoduché. Jen jsem mu zavolal, domluvili jsme se na všech podmínkách sami, nikoho jsme k tomu ani nepotřebovali. Co řekne, to vždy platí.

Jo, známe se, dokonce jsme si v průběhu sezony občas i napsali. On je hrozně fajn. Teď jsme se viděli v Praze na fyzických testech, a to jsme vlastně ještě nevěděli, že budeme hrát proti sobě hned v prvním kole. Ale bavili jsme se, že se těšíme na náš vzájemný souboj, a o našich rodinách. Jsem na něho hrozně zvědavý, jestli Spartu zase vytáhne nahoru, protože minulou sezonu to moc dobré nebylo. Uvidíme, jak dopadne tentokrát.

Vsadili na jistotu, že to tam trenér zná. On je po stránce tréninku a všeho okolo skvělý, ale fotbal hrají fotbalisti na hřišti. On udělá maximum; a teď ještě záleží, aby měl za sebou tým, což on dokáže. Věřím, že to bude rozhodně lepší než minulou sezonu.