Vydržel déle než jeho předchůdci, ale ani trenérskému pragmatikovi Kotalovi nebyl na Letné dopřán celý rok

Nic mu nebylo platné, že na jaře Spartu spasil, neboť ji nakonec dovedl v ligové nadstavbě na třetí místo garantující účast v pohárové Evropě, osmašedesátiletému trenérskému pragmatikovi Václavu Kotalovi nepomohlo ani to, že po dlouhé době přivezl na Letnou trofej.

V červenci vyhrál pod Ještědem se sparťanským týmem ve finálovém duelu s Libercem domácí MOL Cup, takže Sparta po šestiletém čekání mohla slavit alespoň pohárový triumf. Přesně taková doba totiž uplynula od chvíle, kdy pod vedením Vítězslava Lavičky dosáhla na double – tedy vítězství v lize i poháru umocněné tehdy ještě triumfem v domácím Superpoháru.

Zisk poháru pro Spartu znamenal automatickou účast v základní skupině Evropské ligy, což bylo další plus Kotalovy éry. Vyšperkované navíc dvěma hladkými výhrami nad Celtikem Glasgow, které navždy budou figurovat v historických statistikách. I na ně se bude vzpomínat a nikdo se nebude nikdy ptát, v jakém rozpoložení a formě se právě skotský protivník nacházel.

Na tyto úspěchy spojené s roční érou Václava Kotala na Letné se prostě vzpomínat bude. Na oficiálních sparťanském twitteru se už na ně ostatně vzpomíná...

Zapomínat by se nemělo ani na situaci, v níž trenérský matador Kotal, který sám za Spartu hrával a zažil s ní dokonce jediný sestup letenského klubu do II. ligy, letenské mužstvo přebíral.

Hektický začátek zarámovaný prohrou na Hané, body ztracenými remízami se Zlínem a Slavií, prohrou s Plzní a propadem na devátou příčku tabulky.

Pak však začaly metody zkušeného praktika účinkovat, Sparta se probrala, vyhrála osm zápasů v řadě. A to všechno v prapodivné době, kdy společnost sužovala první vlna koronavirové pandemie, diváci nesměli na stadiony a letenské mužstvo nemohlo spoléhat na podporu svých věrných fanoušků, o přerušení nejvyšší soutěže na dva a půl měsíce nemluvě.

Přesto Kotal proplul se Spartou s přehledem do nadstavbové skupiny hrající o titul a v ní třetí příčku stvrdil.

Úspěšná mise, shodovalo se letenské vedení stejně jako majitel klubu Daniel Křetinský, takže Kotal pokračoval, aniž by se třeba jen spekulovalo o jeho nástupci.

Zvlášť, když Sparta vyhrála prvních šest zápasů nového ročníku a maximálním možným ziskem osmnácti bodů vedla nejvyšší soutěž, zejména když Kotal akceptoval vizi sportovního vedení letenského klubu a poté i do sestavy implantoval mladé hráče ze sparťanské akademie. I zahraniční akvizice se pod jeho vedením probraly a začaly naplňovat představy, které o nich klubové vedení mělo.

Po reprezentační přestávce se však začala bortit trenérova práce, a tím i výkony a hra Sparty. Spousta zranění k tomu přispívala. Absence celého zástupu hráčů na marodce trýzeň v druhé polovině podzimu polovině umocňovala. Vypadnutí Štetiny a Hložka ze sestavy představovalo větší zásah, než si Kotal a vedením s ním bylo ochotno zpočátku připustit.

Proto fotbalová lekce v derby se Slavií, listopadová domácí blamáž s Českými Budějovicemi a na závěr podzimu utrápené remíza s Libercem.

Proto narůstající manko na suverénního obhájce titulu z Edenu. Proto Jablonec schopný Spartu dostihnout a přezimovat namísto ní na druhé příčce. Proto první echo, že Kotalova pozice není zdaleka tak pevná a jistá, jak se po letní euforii zdálo.

Sedm bodů získaných ve čtyřech jarních zápasech nestačilo, aby na Letné nepřestalo rezonovat. Zvláště, když i proti týmům ze dna tabulky Opavě a Mladé Boleslavi byl herní projev upracovaný a herně bídný, zejména, když po čtvrtstoletí Sparta prohrála doma malé pražské derby s Bohemians. A to ke všemu zase bez Bořka Dočkala v základní sestavě, což byla ještě před pár týdny věc nemyslitelná, neboť k Dočkalovi patřila kapitánská páska stejně jako stadion Sparty k Letenské pláni.

Kotal sice pnutí v kabině popíral a rozbroje s exkapitánem vylučoval, jenže ze zákulisí pronikaly jiné signály.

Spojily se s echem volajícím po trenérské změně, takže pragmatikovi a trenérskému praktikovi Kotalovi nakonec nebylo dopřáno, aby si připomněl roční výročí v roli hlavního kouče Sparty.

Nejstarší trenér působící na ligové scéně skončil, aby ho nahradil bývalý úspěšný kouč Plzně, ale také české reprezentace či třeba ruské Machačkaly, slovenské Žiliny či naposledy bulharského Ludogorce Razgrad Pavel Vrba vyhlášený v tuzemsku šestkrát trenérem roku.