Článek
„Zase to byl přímočarý Vasil,“ velebil ho trenér Jindřich Trpišovský.
Pětadvacetiletý reprezentant se na Julisce trefil v lize poprvé od říjnového derby se Spartou. „Spadl ze mě velký kámen,“ odfoukl si Kušej.
Obří úleva?
Jo, bylo to v lize dvanáct nebo třináct zápasů, co jsem nedal gól. Osobně jsem za to rád. Pro mě jsou důležitější tři body. Je mi ale víceméně jedno, jestli dávám góly já nebo jiní. Pro můj klid gól pomohl.
Potěšit musel i váš výkon, ne?
Jo, už na rozcvičce jsem se cítil velmi dobře. Cítil jsem, že tenhle zápas by mohl být odrazový můstek. Jsem rád, že jsem dostal šanci a chytil ji za pačesy a pomohl výkonem k třem bodům a pomohl odstartovat celý zápas.
Jak jste se vyrovnával s obdobím, kdy se vám nedařilo?
Není to úplně jednoduché, na konci podzimu mě trápilo zranění. Zkoušel jsem to zlomit a vrátit se za každou cenu na hřiště a ublížilo mi to. Nešlo to podle plánů. Výkony byly dobré, ale nebyly bodové, což se od útočníků čeká. Nelepilo mi to, jak se očekávalo, a i pro mě to bylo těžké. Ze všech stran se to na mě valilo. Snažil jsem se makat dál a věděl jsem, že jeden den se to zlomí. Za práci a trpělivost přišla odměna.
Vasil Kušej v utkání proti Dukle.
Na startu podzimu jste byl téměř nepolapitelný. Přemítal jste zpětně, co se změnilo?
Máte svůj pohled, vážně mě zabrzdilo zranění. Za každou cenu jsem se chtěl vrátit, chtěl jsem zůstat v tempu a naopak mě to skoplo na nulu. Bylo těžké se vyhrabat a chytit tempo kluků, kteří hráli velmi dobře a měli formu. Kluci, kteří hráli, měli lepší formu. Nelze to vyčítat trenérům ani nikomu jinému. Počkal jsem si na šanci, kterou jsem dnes dostal. Doufám, že jsem ukázal, že jsem zpátky.
Potěšil jste i trenéra Trpišovského, který v pátek slaví padesátiny. Řešili jste to v kabině?
Téma to bylo, jsme rádi, že jsme to dnes zvládli. Včera měl narozeniny i (vedoucí mužstva) Standa Vlček. Chtěli jsme jim dát dárek v podobě tří bodů. I příští týden máme dva zápasy (pohár v Jablonci, liga se Spartou), které bychom chtěli zvládnout.
