Článek
„Nesmíte se bát snít. A selhání se už teprve bát nesmíte," vykládal kouč velšských fotbalistů Chris Coleman ve chvíli, kdy první vlna euforie odezněla a i jemu docházelo, čeho dosáhl s podceňovaným týmem vnímaným před startem šampionátu jen za účastníka do počtu.
„A já těch selhání a zklamání něco zažil. Víc než úspěchů," přiznával do mikrofonů BBC, když se vytrhl z objetí hráčů, s nimiž vytvořil na trávníku v Lille veliké srdce.
Srdce jako výraz díků. Pulsující srdce jako poděkování fanouškům na tribunách i všem lidem doma ve Walesu. Srdce, které tluče v celém mužstvu Draků bez ohledu na to, zda je v hrudi největší hvězdy Garetha Balea nebo kapitána Ashleyho Williamse.
„To srdce vyjadřuje náš charakter, ale teď patří všem Velšanům," překřikoval trenéra Williams, který se živil jako číšník a přivydělával si i na pumpě, než si ho všimli ve Swansea a nabídli mu profesionalní smlouvu. Ve velšské Swansea, takže i proto snil o tom, že byť narozený v Anglii, za reprezentaci Walesu bude jednou hrát. A díky dědečkovi z matčiny strany se nakonec Velšanem skutečně stal.
Do reprezentace se dostal a už po čtyři roky jí jako kapitán velí. Ve Francii zavelel dokonce k tažení, které ze skupiny s Anglií, Slovenskem a Ruskem pokračovalo do osmifinále proti Severním Irům a z něho dál do čtvrtfinále proti Belgičanům a pak ještě o kus dál. Do semifinále. K partii s Portugalci, která se hraje ve středu v Lyonu.
Coleman: Nebojte se snít
„Teď tak daleko nemyslíme," bránil se Ashley Williams. „Dnešní radost násobená hrdostí na Wales je víc než lesk medailí, o které budeme hrát."
„Opravdu se nebojte snít. Já si tak ještě před čtyřmi lety nedovedl něco podobného představit. Ale jde prostě jen o to dostat z nejlepších hráčů to nejlepší, co v nich je. Ve prospěch týmu, samozřejmě. A Aaron Ramsey, Gareth Bale, Joe Allen a vůbec všichni, co tady jsou, ze sebe to nejlepší vydali," vzkazoval trenér Coleman do celého světa, a k pyšným sousedům do Anglie pochopitelně především.
Vždyť jeho Wales jim může sloužit za příklad, jak se na velkém turnaji bojuje. I třeba Ben Davies a Aaron Ramsey to názorně předvedli, i když za cenu žlutých karet, takže v bitvě s Portugalci budou zoufale scházet.
„Bylo nutné se obětovat pro tým a oni to vykonali. Rambo i Ben udělali vše, co od nich země žádala. Jako vojáci poslušní rozkazu, protože všichni moji hráči si jako vojáci počínali. To třeba když bylo proti Belgičanům zapotřebí přejít do obrany a bránit. Anebo když se cítili jako v pekle, protože belgičtí fanoušci připravili svému celku atmosféru, jako by se hrálo u nich doma v Bruselu. Ale ti naši byli ještě fantastičtější," velebil velšský kouč oddanost svých hráčů i podporu velšských příznivců.
Jim patřilo velké pulsující srdce, které na trávníku v Lille společně s hráči vytvořil. Jim a celému Walesu.