Článek
Pojďme nejdřív na český tým, který působil většinu duelu mdle, ospale. Hra postrádala nápad, odvahu, snahu o rychlou kombinaci. Ne náhodou přesně v tomto duchu mluvil po utkání křídelník Václav Černý. Přitom právě on patřil k nejlepším mužům na trávníku. Proč?
Nebál se klidně i v danou chvíli nevyužitých náběhů, individuálních akcí jeden na jednoho či narážeček. Jenže pro ofenzivní hráče mnohdy chyběla podpora od záložníků či obránců, často docházelo k nepochopení pohybu druhého hráče nebo zbytečnému zpomalení slibně se rozvíjející akce.
Škoda, měli jsme vyhrát. Kluci mají v kabině hlavy dole, popisuje Jaroslav ŠilhavýVideo: Sport.cz, FAČR
Albánská obrana nebyla nijak skálopevná, a když Češi na začátku druhé půle přitlačili, bylo vidět, jaké měli hosté s vyšším tempem hry problémy. Těžko říct, proč jde chválit pouze za pasáž trvající přibližně 20 minut. Za pasivitu pak přišel zasloužený trest, Albánci si přijeli pro bod a po zásluze ho mají.
Chyběla týmovost, zarputilost. Leckterý fanoušek marně hledal šablonu či jasný styl, jakým se chce reprezentace prezentovat. Jako kdyby úspěch momentálně stál primárně na výkonech jednotlivců. Černý je jasnou ukázkou, vedlo se také Tomáši Součkovi, jenž ve středu pole zastínil Alexe Krále. Nabízel se, byl aktivní, a hlavně individuální akcí a parádní přihrávkou vymyslel jediný český gól.
Pochválit je ale třeba soupeře, který už rozhodně nepatří k otloukánkům evropského fotbalu. Trenér Sylvinho naordinoval jasný plán, hráči přesně věděli, v čem tkví největší síla výběru Jaroslava Šilhavého. Albánci daleko více bojovali, a co je smutné, i v Edenu se díky divácké podpoře mohli velmi často cítit jako doma.
Měli jsme to víc pohlídat a ne je nechat vystřelit, říká Lukáš Provod. Znám to ze Slavie, tam se nám to taky stáváVideo: Sport.cz
Přitom recept na český tým nebyl nikterak složitý. Aktivní obranný blok a čekání na chyby, které dříve či později přijdou. A že jich nebylo málo. Češi byli více na míči, a právě díky individualitám nebezpečnější, ale rozhodně se nedá říct, že by protivníky, jak se říká, přejeli. Jedna věc je remíza, druhá po jakém výkonu.
Právě předvedená hra musí být budíčkem do zbytku kvalifikace, kterou má parta kolem kapitána Součka slibně rozehranou. Stále vede skupinu, postup má ve svých rukách. Jenže na řadě je těžší polovina s utkáními v Albánii i v Polsku. Spoléhat na zaváhání konkurentů nelze, Češi si musejí chtít uhrát postup sami na trávníku. A to se povede jen kvalitnějším představením, než jaké bylo k vidění ve čtvrtek v Edenu.
