Od pěti tisíc ke sto milionům. Jednou chci říct, že s Olomoucí jdeme hrát o titul, sní trenér

„Vzestup je obrovský. Člověk na to ani nepomyslí, kam by se mohl dostat,“ poví trenér Janotka (43) v rozhovoru pro Sport.cz. „Nesmírně si vážím důvěry, jakou jsem dostal.“

Ligu pravidelně kopal Janotka až od čtyřiadvaceti. S trenéřinou se seznamoval u žáčků v Hněvotíně, malé obci za Olomoucí. Přes mládežnické výběry Sigmy se vyprofiloval v jednoho z nejzajímavějších, nejzábavnějších a nejemotivnějších trenérů domácí ligy.

Přitom jako mládenec se kdysi už smiřoval, že se v profifotbale neuchytí. Koneckonců je i vystudovaný učitel občanky a zeměpisu, který musel nuceně vyměnit za tělocvik. „Při přijímačkách to obnášelo disciplíny, kterým neholduju. Například plavání, které mě nebaví a nejsem v něm ani technicky zdatný,“ přizná Janotka.

Rozhodně! Venku hrajeme se soupeři ze zajímavých destinací. Itálie, Arménie, Gibraltar. Ještě jako hráč Sigmy jsem hrál na Islandu, potom ve Skotsku nebo Anglii. Samozřejmě nejedeme na dovolenou, ale dá se omrknout jiná kultura, životní styl nebo příroda.

Velmi těžko se to předpovídá, protože nejsme schopní odhadnout, jak při konfrontaci obstojíme. Ve skupině narazíme třeba na NOAH z Arménie nebo Lincoln z Gibraltaru. Zdá se to hratelné, jenže projíždíte soupisky, na kterých vidíte Španěly, Portugalce nebo Brazilce. Nejtěžší možný test přichází hned na začátku. Fiorentina má obrovskou hráčskou kvalitu, ale většina dalších našich zápasů může být fifty fifty.

Budeme rádi, když přitečou další peníze do klubové kasy, ale prioritně nás zajímá sportovní úspěch. Chceme být v prvních dvou třetinách tabulky, abychom se dostali do play off.

Na rozdíl od trenéra má fotbalista času, až neví co s ním. Souběžně jsem studoval a hrál MSFL v Kyjově a Poštorné. Potom jsem přešel do druholigového béčka Sigmy pod trenéra Psotku. Ještě jsem neměl auto a do Brna jsem přejížděl autobusem. Nádraží Zvonařka je od fakulty na Poříčí kousek. Pořád jsem pendloval, chodil pěšky a dokazoval si, že studium je možné i s profifotbalem kloubit.

Stoprocentně. My trenéři bychom měli být ti, kteří v sobě mají oheň. Když ho nemáte, nemůžete zapalovat ostatní. Jsem emotivní i živý. Kdybych byl uťápnutý, hráči by byli stejní. Vášeň ke mně patří na hřišti i při trénování. Troufnu si taky říct, že většina trenérů o něm stejně přemýšlí 24/7. Když odjedou ze stadionu, myšlenky na práci si vezou domů.

Manželka mě nesmírně podporuje, ale sám vím, že celá rodina trpí. Když to jde, snažím se jí to co nejvíc splácet. Aspoň o reprezentačních pauzách vypnu, vezmeme dcery a vyrazíme na prodloužený víkend. Změníme prostředí, vypadneme z Olomouce.

Rádi jezdíme mimo republiku. Slovensko, Polsko, naposledy jsme byli od pátku do neděle ve Vídni. Procházeli jsme se historickým centrem, navštívili jsme výstavy v Albertině. To člověk aspoň trochu přijde na jiné myšlenky.

Vždyť ten je do jisté míry taky umění. Hráč vymýšlí na hřišti, trenér zase vymýšlí dobrý taktický plán a snaží se využít potenciál hráčů. Jakákoli sportovní nebo kulturní činnost má v sobě nádech umění.

Je jich dost. První kategorií tvoří ti, které jsem zažil jako hráč. Trenér Pulpit byl hodně striktní, dbal na fyzický fotbal a kondici. Stejný byl trenér Petržela, pod kterým se vždy nejprve běhalo. Trenér Psotka kladl důraz na fotbalovost a práci s míčem. Trenér Uličný o sobě trefně říkal, že je Jekyll i Hyde. Věděl, kdy má atmosféru v týmu uvolnit a kdy přistřihnout křídla. Trenér Kotal zase třeba kladl důraz na organizaci hry, což je alfa a omega úspěchu v defenzivě.

Nebudu výjimka, když řeknu, že se mi líbil Klopp při největší slávě Liverpoolu nebo Guardiola. Mám rád jejich autobiografie. Četl jsem i Mourinha nebo Fergusona. Miluju dokumenty jako All or Nothing se záběry z kabiny nebo zákulisí. Snažím se v nich hledat návody a inspiraci.

Vážně? Bob Zlámal zmiňoval, že to často ukopeme na 1:0 (směje se). To platí ale spíš v letošní sezoně. Ve způsobu a stylu hry se moc nepodobáme.

To je trefné! Vybavuju si, že i sám Mourinho to zmiňoval. Myslím, že to bylo ještě při dřívější štaci v Portugalsku. Schválně vyšel na hřiště jako první, aby se fanoušci vyřvali a nadávali jemu. Jakmile se objevil tým, řev nebyl takový jako na něj. Líbí se mi, když trenér vezme tlak na sebe. Myslím, že ani já se nebojím vzít zodpovědnost a udělat týmu štít.

Určitě jsem ujel a má reakce na situaci byla přehnaná a vulgární. Šlo ale o kontext celého zápasu, který byl hodně vyhecovaný. My věděli, že (útočník) Honza Kliment má zlomenou nohu, ale ze střídačky Baníku se po Frydrychově červené kartě ozýval řev a křivda. Zápas eskaloval, bylo tam i naše vyloučení nebo zákrok na Mikulenku. Soupeř na něj začal řvát, i když náš hráč byl zjevně faulovaný. Vždy se zastanu týmu a ozval se: Jdi od něho, ty …

Já tehdy moc nepochopil, že útočník Prekop na mě po zápase řve a pak vystupuje jako nějaký ochránce práv. Nemám rád, když někdo káže vodu a pije víno. Možná bych pochopil, kdyby se ozval ten, po kom jsem řval. V emocích mi to vážně ujelo. Moje chyba, ustřelil jsem a na tiskovce jsem za chování omluvil. Vím, že by se to nemělo stávat. Taky ale beru, že zápas přináší emoce, které se závěrečným hvizdem končí.

Co mám v hlavě, to vypustím. Neřeším, zda se to někomu nelíbí. A nevybavuju si, že bych něčeho litoval. Třeba David Střihavka je fajn člověk a možná si neuvědomil, že do jisté míry zhanil práci dřívějších trenérů. Kolegialita je podle mě na místě a nikdy není dobré šít do kolegů. Je ale pravda, že se poslední dobou stává, že se trenéři hodnotí navzájem. Myslím, že by se měl každý starat o sebe.

I my se Zlínem hráli a nedovolil jsem si to.

My se na Zlín chystali a viděli jeho zápasy. V Karviné dali brzo gól a potom vsadili na to, že účel světí prostředky. Ze srandy jsme si říkali, že to připomínalo hru Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Jakmile se někdo rozběhl s balonem, chytili ho do sítě (usměje se). Na druhou stranu si odvezli tři body. K úspěchu vede mnoho cest a pokud trenér Červenka uzná, že má nějaký tým a přizpůsobí tomu hru, naprosto to chápu. V duchu si můžu říct, zda se mi takový projev líbí, ale veřejné hodnocení soupeřova trenéra mi přijde zbytečné.

Fotbal beru jako kulturu. Vždy se při mi sledování fotbalu líbilo, když byl trenér hezky oblečený. Přikláním se k elegantnějšímu oblečení a dodat sportu a zápasu kulturní punc. Jsou ale trenéři, kteří preferují pohodlí a teplákovku.

Určitě. Pokud to někomu vyhovuje a má raději sportovnější oblečení, není na místě někoho hodnotit. Ať si každý nosí, co chce, když se v tom cítí dobře. Samozřejmě vše má nějakou mez. Asi se nehodí trénovat ve smokingu, opačný extrém je dirigovat v žabkách a trenýrkách.

Fotbal je neuvěřitelně dynamický. Jednou vás nosí na ramenou, ale za dva týdny se to může změnit. Valí se na nás kritika, že jsme vypadli z poháru a v lize dáváme málo gólů. Hráči i realizák musíme dokazovat, že jsme hodni téhle práce v tomhle klubu. Tlak a nároky s novým majitelem jsou vyšší. Vše se odvíjí od výsledků a netroufnu si říct, kde bude za půl roku nebo dvě sezony. Mám ale přání.

Chci být součástí vizí tohohle klubu, který se v určitém časovém období chce dostávat nahoru. Chceme být doma pravidelně v první šestce, dále první čtyřce a nakonec evropských pohárech. Zatím náš klub nedosáhl takových kvalit a úrovně, abychom si mohli říct, že jdeme hrát o titul. Chceme k tomu cílit a mít nejvyšší ambice. Chceme, až jednou bude hráčům Sigma Olomouc malá, aby neodcházeli do jiných českých klubů, ale do zahraničí. A jako trenér bych měl přemýšlet stejně.