Článek
Jerevan (od našeho zpravodaje) - Na Česko nedá dopustit, považuje ho za svůj druhý domov. Čtyřiatřicetiletý Badaljan žije v tuzemsku už 17 let. V Ostravě provozuje restauraci, občas si kopne za Odru Petříkovice v sedmé lize. Do Jerevanu se vrací dvakrát, třikrát za rok. „Mám v Česku práci, dost možná tady budu žít trvale. I když… Mám rád svíčkovou, někdy si dám pivo, ale grilované vepřové s kostí, které se dělá v Arménii, to je jiná liga,“ směje se Badaljan.
Komu budete ve čtvrtek přát. Noahu, nebo Sigmě?
S Olomoucí mě nic nespojuje, něco jiného by bylo, kdyby hrál Baník. V Noahu mám navíc dva bývalé spoluhráče a kamarády. Takže, nebudu fandit ani tak Noahu, ale jim. Víte, Noah vznikl teprve před pár lety, jako spousta dalších klubů. To je v poslední době v Arménii běžné. Krachuje spousta klubů a díky příchodu nových investorů vznikají nové. Vzhledem k dobrému finančnímu zajištění ale chodí do arménských klubů spousta cizinců. V některých, jako je právě Noah, tvoří až osmdesát procent kádru. A zahraniční hráči dostávají přednost na úkor arménských…
Což pro arménský fotbal není dobrá zpráva.
Nedivil bych se, kdyby po nějaké době zkrachoval i Noah. V Arménii neexistuje stabilní klub, jako v Česku třeba Sparta, Slavia a další. Vzniklé kluby zákonitě nemají takovou fanouškovskou základnu, na arménskou ligu proto chodí málo diváků.
Jak si fotbal v zemi vede, co se týká popularity?
Je určitě sportem číslo jedna. Jasně, jsme úspěšnější v jiných sportech - vzpírání nebo šachy. Ale fotbal je nejpopulárnější, tak jako po celém světě. Na domácí zápasy reprezentace bývá vyprodáno. Fotbal v Arménii nesmírně zpopularizoval můj kamarád Henrich Mchitarjan. Neskutečný hráč i člověk.
Gevorg Badaljan (vlevo v dresu třetiligové Hlubiny) a Stanislav Hofmann.
Kdy jste se poznali?
Hráli jsme za mládežnické reprezentace. Znali se ale už naši tátové. Byli dobří kamarádi, hráli spolu v jednom týmu. Bohužel jehotáta zemřel ve třiatřiceti, kdy bylo Henrichovi sedm let. Při srazech jsme spolu trávili hodně času, byli jsme si blízcí. Už tehdy bylo vidět, že Henricha čeká velká kariéra. Byl výjimečný. Fotbalově byl jinde než my ostatní.
Jste stále v kontaktu?
Jak odešel do světa, vídali jsme se míň a míň. Vlastně jen v létě, kdy přijel na dovolenou do Arménie. Poslední roky už v kontaktu nejsme. Já ho aspoň vídám v televizi. Uvidíme, třeba se někdy sejdeme a zavzpomínáme na staré dobré časy. Je to perfektní, inteligentní kluk, dříč. Vystudoval vysokou školu, umí šest jazyků.
Je pro Arménce modlou, jako třeba v Česku Pavel Nedvěd, který vyhrál Zlatý míč?
Henrich je pro nás mnohem víc než Pavel Nedvěd pro Česko. Špičkových fotbalistů, jako byl Nedvěd, máte víc. V Arménii nebyl v posledních třiceti letech hráč, který by se Mchitarjanovi přiblížil. Je jasně nejlepším arménským hráčem všech dob.
Litujete, že jste se mu alespoň malinko nepřiblížil?
Nevím, proč jsem to nedotáhl dál. Když mě tenkrát z Mostu koupil Baník, myslel jsem si, že vyletím nahoru. Jenže hned zkraje byl odvolán trenér Karol Marko, který si mě přivedl. Od té doby šla moje kariéra z kopce. Moc jsem se na hřiště nedostal, navíc se tehdy vrátila bývalá hvězda Baníku Václav Svěrkoš. Do toho přišla zranění, sen o úspěšné kariéře jsem pomalu vzdával. Nakonec jsem profesionální fotbal opustil a musel si najít zaměstnání.
Byl přechod do „normálního“ života složitý?
Už při angažmá v Baníku jsem zvažoval, že vystuduju vysokou školu, jenže čeština je strašně těžká. Po konci s velkým fotbalem jsem vystřídal několik povolání, nakonec jsem se začal věnovat gastru. Začínal jsem od nuly. Dneska mám v Ostravě restauraci, která mě živí. Jmenuje se Kartáč.
Jak vlastně se stalo, že jste se dostal do Česka?
S arménskou sedmnáctkou jsme hráli kvalifikaci proti Česku, zápas se mi povedl. Ozval se mi po něm manažer z Mostu, jestli bych neměl zájem u nich hrát. Přijel jsem na testy a po měsíci jsem podepsal tříletou smlouvu. Byl jsem tehdy ještě dorostenec, do áčka jsem se dostal po dvou letech. Pak následoval zmíněný Baník a gastro.(směje se) Kvůli práci nemám v plánu vrátit se v blízké budoucnosti do Arménie.
Zvažujete získat české občanství?
Letos jsem si podal žádost o udělení. Bylo mi řečeno, že schvalovací proces trvá až dva roky. Zkoušky jsem úspěšně složil, takže teď už budu jenom čekat na výsledek. Ještě k těm zkouškám. Některé otázky byly triviální, ale pak takové, na které neznali odpovědět ani moji kamarádi včetně lékařů. Ale prošel jsem.
