Článek
Ve chvíli, kdy v sídle FAČR zasedal mimořádný výkonný výbor kvůli rozsáhlé korupční kauze, se ve stejné budově konala i slavnostní chvíle. Se skleničkou šampaňského v ruce poklekl Bičovský k podlaze a pokřtil svou hvězdu v Síni slávy českého fotbalu.
Bývalý záložník pražských Bohemians se tak zařadil po bok dalších velkých jmen českého fotbalu v čele s Josefem Bicanem, Pavlem Nedvědem či Josefem Masopustem.
Co pro vás uvedení do Síně slávy českého fotbalu znamená?
Mám z toho obrovskou radost. Těžko se mi hledají slova. Jsem zkrátka nadšený.
Máte možnost si občas ještě fotbal zahrát?
Dlouho jsem chodíval s partou kamarádů. Chodil jsem za starou gardu Teplic nebo nastupoval za Amforu. Před dvěma lety mi však v hale jeden zapálený hoch vlítnul na koleno a už to nejde. Není to, co to bývávalo.
Vypadáte ale v kondici.
(usměje se) Chodíme s manželkou hrát golf, takže člověk tam něco nachodí. Hrajeme třikrát týdně a vždy tam alespoň těch deset kilometrů nachodíme.
Jak jste se dostal ke golfu?
Baví mě to, protože člověk alespoň není furt doma. Co by taky člověk v mém věku furt dělal zalezlý. Začalo to tak, že syn hrál golf a jednou mě přemluvil na mých narozeninách. Už jsme byli lehce pod vlivem a kluk mi říkal, že půjdu hrát s ním. Říkal jsem, že mě to absolutně nebaví a neměl jsem ani zájem. On mi dal jako dárek k narozeninám hole, říkal mi, že mám cit na míč a mohlo by mi to vyhovovat. Tím to začalo. Manželka se hned chytla a začala chodit se mnou. A jedenáct let už takhle fungujeme.
Jaký máte hendikep?
Už stárnu, tak je to horší. Míval jsem kolem jedenácti, teď jsem na třinácti.
Pojďme zpět k fotbalu. Sledujete ho?
Chodím v Teplicích na každý zápas. I v televizi se ho snažím sledovat, ale upřímně, je toho už tolik, že to člověka přestává bavit.
Na Bohemians vyrazíte někdy také?
Stavoval jsem se tam na výroční zápas a na velkých akcích nechybím. Vyloženě ale nestíhám moc do Ďolíčku jezdit.
Oba kluby vašeho srdce budou stavět nové stadiony. Co na to říkáte?
Máme to v Teplicích už staré a potřebuje to samozřejmě opravit. Nejsem ale zrovna příznivcem toho, že by se měla uzavřít celý stadion. Chtějí to zazdít kompletně dokola a bude mi chybět ten pohled na krásné hory. Je mi to opravdu líto. Na druhou stranu je to pochopitelné. Budou tam boxy pro partnery, což asi nesmí chybět.
Bohemians ani Teplice však moc nezáří na hřišti. Na to se vám dívá jak?
Je mi to líto. Ale bohužel situace je taková, že nepatří ke klubům, které by měly výrazné finanční možnosti. A když se člověk podívá, jaké částky se lifrují do klubů, tak takové peníze asi mít ani nebudou, aby hrály na špici.
S přílivem peněz do fotbalu tedy nesouhlasíte?
To bych neřekl, ale je šílené, co se děje. Jsou to obrovské sumy, které nejsou vůbec adekvátní. Je to můj osobní názor a mohou mě za to ukamenovat, ale za mě je to nehorázné.
A líbí se vám obecně současný fotbal?
Jsem v tomhle asi už trochu jiný, ale nelíbí. Nemám rád to dlouhé rozehrávání, jak si to jen strkají vzadu mezi sebou. Vždy jsem dával přednost tomu, aby se založil rychlý protiútok, aby se soupeř překvapil. Hraje se teď moc na jistotu a člověk nevidí žádné překvapení, nebo ho je minimálně.
Není to i posunem v trénincích, kde obrovskou roli hrají čísla?
Určitě, ale já tomu moc nerozumím. Nedokážu posoudit, jestli trénují teď víc, nebo míň. Silně ale pochybuji, že by se trénovalo víc než za nás. Když jsem začínal, tak nás vedli staří praktici, jako byl třeba pan Vejvoda. Vůbec neřešili čísla, jeli si to podle sebe a měli úspěch, protože prostě hráli fotbal s námi.
Česko ale stále má úspěšné fotbalisty. Jedním z nich je i Pavel Šulc. Co říkáte na jeho aktuální formu?
Moc se mi líbil, když byl ještě v Plzni. Nečekal jsem, že by se takhle výrazně prosadil ve Francii. Ligue 1 je přece jen o něčem jiném, třeba mu ale sedí, že se tam více hraje fotbal, není to tolik soubojové a on má prostor se ukázat.
I vy jste si mohl zahrát ve Francii. Komunisté vám ale tu možnost vzali.
Stále mě to mrzí a vždy bude. Už jsme byli s manželkou připraveni, měli jsme sbalené kufry a před tím mistrovstvím světa v roce 1982 u nás doma dokonce byl celý štáb z francouzské televize natáčet medailonek o mně. Bylo to celé v našem malém bytě, reportéři tam seděli na zemi a neměli jsme je kam posadit. Všichni se tomu smáli a bylo to celkově hrozně fajn. Pak ale přišla rána, když mi to soudruzi po MS v roce 1982 zakázali, abych odešel.
Právě o mistrovství světa budou hrát nyní Češi barážový zápas s Irskem. Věříte, že se národní tým na šampionát kvalifikuje?
(zamyslí se) Spíše doufám. Co si budeme povídat, jsou to Irové. Jsou hrozně nebezpeční, což byli i za našich dob, a nic se na tom nezměnilo. Nikdy nám ta jejich hra nevyhovovala. Na druhou stranu ti trenéři je mají nasledované, za nás tahle možnost nebyla, my jsme věděli prd, co se děje v Anglii.
Věříte, že Miroslav Koubek je tím správným trenérem pro národní tým?
Míra má obrovské zkušenosti. Není to už žádný mladý zajíc, má všechno propracované a určitě už ví, co na Irsko vytáhne. Má perfektně zvládnutou taktiku a jemu opravdu věřím. Otázkou ale vždy je, jak to hráči přetaví do praxe.
