Hlavní obsah

Obušky, krev, komando řádilo. Třaskavá bitva je tu zase, vypátrali muže, který se v patnácti stal hrdinou

Samotný fotbal jde tak trochu stranou. V souvislosti s nadcházejícím středečním duelem druhého předkola Ligy mistrů ožívají vzpomínky na dobu před 30 lety, kdy se o postup také střetávaly Slovan Bratislava a Ferencváros. Strach, křik, krev, obušky. Na scéně tehdy vytryskly nebývalé emoce, brutální násilné výjevy. „Šlo o jednu z nejtemnějších kapitol evropského klubového fotbalu,“ píše maďarský web origo.hu. K událostem se vracejí i média od našich sousedů. Pravda vypátrala tehdejšího bratislavského hrdinu, který se odvážil vyrazit do Budapešti krátce poté, co na stadionu Slovanu došlo k drsnému střetu, při němž policie seřezala maďarské fandy.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Eldar Civič (vpravo) z Ferencvárose, který loni hrál v LM i se Slávií, v jejímž dresu je na snímku Lukáš Masopust. Ve středu se budapešťský celek utká znovu se Slovanem. Ilustrační foto. Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Článek

„Cítil jsem se tam jako v jámě lvové," vzpomíná dnes již 45letý Daniel Antošík na zážitky z Budapešti. V sektoru fandů hostů úplně sám sledoval, kterak slovenský tým uhájil náskok z prvního zápasu (4:1) a po bezbrankové remíze postoupil.

Byl by to přitom pro fandy jinak úplně banální výlet. Po prvním zápase v Bratislavě s drsnou řežbou však šlo o počin hraničící s nebývalým rizikem.

To vše v době nedlouho po pádu železné opony. V Jugoslávii zuřila válka, Československo bylo těsně před rozpadem. Maďarsko nemělo ideální vztahy se zeměmi, kde žila jeho menšina.

Foto: www.pravda.sk

Jediný fanoušek v sektoru Slovanu se před 30 lety stal středem pozornosti médií.Foto: www.pravda.sk

A střet Slovanu s Ferencvárosem? Ten byl přímo předurčen k problémům. Ale zpět ke slovenskému odvážlivci. „Bylo to jako na divokém Západě. Základem všeho bylo dostat se na stadion," líčí Antošík pro pravda.sk.

Zatrnulo mu už cestou na zápas. Pár zastávek před příjezdem do Budapešti naskákala do vlaku skupinka chuligánů, která pátrala po čemkoli, co je slovenské. Nenašla nic. Ani kluka z Bratislavy, který seděl vedle slovensko-maďarské ženy. Ta věděla, odkud je, a proto na něj raději mluvila maďarsky. Bez potíží se pak dostal na stadion. Osamělé postavy v sektoru si hned všimly televizní kamery či fotografové.

Foto: @ facebook Daniel Antošík

Daniel Antošík se usadil v Argentině.Foto: @ facebook Daniel Antošík

Zaregistrovali ho i lidé ze Slovanu. Zpět už necestoval vlakem, ale letadlem s hráči. Od trenéra Dušana Galise dostal celoživotní permanentku na Tehelné pole. Pak ale zmizel ze Slovenska, usídlil se v Argentině.

Bitvu po 30 letech si ovšem může vychutnat na živo. Zatímco v roce 1992 cestoval na zápas dvě stě kilometrů, nyní ho čekalo 12 tisíc z dvoutisícové argentinské vesničky Agua de Oro. Na letenku, která stála 2200 eur, se mu složili fanoušci Slovanu přes sociální síť. Kromě prvního zápasu v Budapešti by měl podle slovenských médií stihnout i odvetu za týden.

Nebyl ovšem sám, kdo před třiceti lety zažíval mrazení v zádech. V prvním i druhém zápase. „Čekali na nás a házeli po nás kameny. Skoro všichni jsme v autobuse leželi. Totéž, když jsme jeli zpátky ze zápasu," vzpomíná bývalý útočník Slovanu Jaroslav Timko pro web sportnet.sme.sk na cestu k utkání v Budapešti,

Ale to byla odveta. Očekávaná. Drsná. Ovšem pořádně třaskavý byl už první duel. Při něm to vše začalo. Příznivci Fradi v plné parádě vyrukovali do Bratislavy. Jak přiznává origo.hu byli dobře známí četnými konflikty. V hledišti pro celkem 34 000 diváků navíc bylo mnohem více než 1500 maďarských fanoušků, kteří měli oficiálně získat lístky. A slovenská policie se nemazlila s nikým, kdy promluvil maďarsky.

Origo.hu též zasazuje fotbalové dění do tehdejší společenského kontextu. V období kolem losu prohlásil tehdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar samostatnost Slovenska. Národní rada přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Ale podle článku to bylo i spouštěčem nacionalistické agitace, která se na Slovensku začala roztáčet na plné obrátky. „To se dotklo zejména Maďarů žijících v jižní části země," uvádí origo.hu.

A co se dělo na stadionu? K prvním větším střetům policie s fanoušky Ferencvárose došlo kolem 60. minuty zápasu. „Bez rozdílu zasáhli toho, koho doběhli, nebo kdo spadl. Neměli důvod k tomuto barbarství a pobuřuje mě, že se něco takového mohlo stát na konci 20. století," popisuje po letech nekompromisní útok komanda nejmenovaný maďarský fanoušek.

Fotbalisté Ferencvárose registrovali události na tribuně a reprezentant Péter Lipcsei měl dokonce navrhovat odchod ze hřiště. Trenér Tibor Nyilasi to striktně zakázal, ale po zápase se vyjádřil velmi ostře: „Jsem přesvědčen, že celá akce byla zrežírována. Nebojím se říci, že když jsem viděl komando v hnědém oblečení a černých maskách, myslel jsem na fašismus."

Zápas přímo na Tehelném poli sledoval i tehdejší prezident klubu István Szívós, olympijský vítěz ve vodním pólu. „Kdybych na vlastní oči neviděl, co udělala slovenská policie, možná bych tomu neuvěřil. Byl to sportovní zápas, ale to, co udělala komanda, nemá obdoby. Lidé vycvičení pro boj proti zločincům mlátili dívky a děti a nešetřili nikoho," řekl tehdy Szivós.

„Každému maďarskému fotbalovému fanouškovi, bez ohledu na sympatie k tomu či onomu klubu, se dodnes právem svírají pěsti při vzpomínce na to, co se stalo," píše též origo.hu, web hojně citovaný slovenskými médii.

Že slavné kluby obou zemí mohou jít po třiceti letech znovu proti sobě, zmiňovala média už po losu předešlého předkola. Z hrozby střetu se stala realita poté, co Slovan přešel přes Batumi a Ferencváros přes Kostanaj. Nikdo nečeká, že by se ´devadesátky´ opakovaly.

Reklama

Související témata: