Bláznivá láska. Pulpit shání lístky na finále Ligy mistrů a dál sní: Chci trénovat v Itálii

Moc větších fanoušků v Česku zkrátka nenajdete.

Martin Pulpit zná každý detail milovaného Interu. Historii klubu má v malíku. Dokonce v jeho e-mailové adrese nenajdete jeho jméno, ale odkaz na lásku k pražským Bohemians a italskému gigantovi.

Čeští fanoušci si možná vzpomenou, jak Pulpit šílel v kotli Nerazzurri při evropských zápasech se Slavií či Plzní. Teď by se rád vydal i do nedalekého Mnichova, kde se už v sobotu strhne fotbalová bitva roku.

Chtěl jsem, ale nemáme jako fanklub Interu příznivé zprávy a může se stát, že lístky nedorazí.

Poptávka je přes 300 tisíc lístků. Přednost samozřejmě dostávají permanentkáři nebo pravidelní návštěvníci. Spíš mě mrzí ten termín, který klub dal. Volal jsem totiž i Jardovi Drobnému, který v Bayernu působí, a kdybych zavolal dříve, lístek by mi nejspíš zajistil. Uvidíme tedy, jak to dopadne. Nejhůř to budu sledovat u televizoru.

Ano, je to neuvěřitelné. Cítím, že je to vrchol současného mužstva a poslední šance vyhrát Ligu mistrů. Od další sezony se kádr bude muset přestavovat. Mrzí mě konec sezony, že jsme nedokázali vyřadit AC Milán v semifinále poháru a také ztráta scudetta. V předposledním utkání s Laziem chyboval, co se týče sestavy i střídání, trenér Inzaghi. Které mužstvo ale může říct, že za tři roky bylo dvakrát ve finále Ligy mistrů? To je obrovský úspěch.

Musím se přiznat, že posledních deset minut druhého utkání jsem dokoukával s křížkem v ruce. Modlil jsem se, abychom to aspoň dotáhli do prodloužení. Barcelona si byla v době, kdy vedla 3:2, docela jistá postupem. Měl tam ale neskutečný výlet Acerbi a Katalánci byli zaskočeni tím vyrovnáním. Vůbec to nečekali. No a pak nádherný gól v prodloužení. Zkrátka neuvěřitelná euforie.

Poslední dvě sezony ustoupili z takové té cesty, kdy tým budovali pouze na velkých hvězdách. Vsadili více na pracovité hráče, což se ukazuje jako správná cesta. Pro Inter to bude velice náročné finále. Na druhou stranu je to finále, což je vždy jiný zápas. Paříž nebude tak ofenzivně laděná jako Barcelona. A opět budou rozhodovat gólmani. Sommer nás fantastickým výkonem poslal do finále, snad to zopakuje.

Jednoznačně. Moc se o něm nemluví, ale jeho přestup bylo opravdu terno. Když působil v Bayernu, tak ho tam velice chválil Jarda Drobný. Odchodem Onany jsme na gólmanské kvalitě neztratili, ba naopak jsme ještě více zkvalitnili tento post.

Ví se, že jsem kritikem rozestavení 5–3–2. Na mě je to hodně defenzivní, ale musím sportovně uznat, že trenér Inzaghi dovedl tenhle systém své hráče naučit. Dalo by se až říct k určité dokonalosti. Beru tedy tohle rozestavení jako určité plus. Mám však strach, že vzhledem k tomu, jak jsme bojovali na třech frontách, tak aby nedocházely síly. Hlavně záložní řada. Na Barellovi, Mchytarjanovi a Calhanoglovi to stálo celou sezonu a očividně už jim v závěrech některých utkání docházely síly. Klíčové také bude, aby mohl hrát Lautaro Martínez, který je stěžejní postavou útoku. Snad si hráči odpočinou, naberou síly, a hlavně trenér Inzaghi vybere takovou sestavu, která bude mít nejvíce sil zabojovat o vítězství.

Samozřejmě, ale na druhou stranu si myslím, že jsme mohli být na Inter hrdí. Málokteré mužstvo v té době dokázalo takhle potrápit ve formě hrající City. Měli jsme i možnosti ke vstřelení branky a zápas vyhrát. Ale opakuji, rozhodně bych letos PSG nepodceňoval, vydali se jinou cestou a také chtějí vyhrát Ligu mistrů. Bude to skvělý a náročný zápas.

Fandím, to je jasný! Nejsem takový ten typ, který o tom jen mluví. Křičím u televize, sbírám suvenýry. Hlásím se ke klubu, i když prohraje. Jsem věrný a patřím k nejvěrnějším fanouškům Interu i Bohemians. Když jsem byl ale malý, měl jsem ještě jeden klub v srdci.

Když jsem hrál za mladší žáky, tak jsem fandil Liverpoolu. Hrál jsem na středním útočníkovi a obdivoval jsem Kennyho Dalglishe. Byl to můj první idol. Postupně ale začala převažovat láska k italskému fotbalu, začal jsem ho více sledovat a vše směřovalo k Interu.

Shodou okolností mají Bohemians i Inter pruhované dresy, což jsou jedny z nejkrásnějších na světě. Před rokem 1989 vycházel časopis Stadion. Byl tam tehdy plakát týmu v dresech, které byly podobné právě těm Bohemians, což přitáhlo moji pozornost. Postupem času jsem se pak dostal k více informacím, začal jsem se zajímat. Navíc mám kamaráda, který měl otce Itala. Vozil nám časopisy a mohl jsem se do toho více ponořit. Postupem let jsem se stal i viceprezidentem fanklubu.

Minulý rok tady bylo krásné setkání v Praze. Přijela velká osobnost klubu a bývalý reprezentační záložník Nicola Berti. Sice přijel na pozvání pražského fanklubu, ale vzali i nás jako druhý český fanklub. To je taková zajímavost, že Inter povolil v jedné zemi hned dva fanouškovské tábory.

Mám asi třicet dresů, nespočet plakátů. I když tady jsem trochu zklamaný, že klub přestal vydávat plakáty s oficiální fotografií týmu. Až budu příště v Miláně, tak chci navštívit sídlo klubu a o tato fota požádat. Mám zasklené plakáty hráčů, vlastním sportovní vycházkové soupravy, zimní bundu, vlaječky, velké vlajky, míče a oficiální sportovní tašku. Mám toho tedy strašně moc – od ponožek po šály.

(zasměje se) Pokud vyhrajeme, tak určitě. Bude to velký úspěch. To opakuji – za svoji pracovitost si to Inter a tihle hráči zaslouží. Je to pro kluky vrchol kariéry, který se už nemusí opakovat. Mohly by hrát roli i zkušenosti z toho finále před dvěma lety.

Máte pravdu. Na levé straně mám klokana, protože jsem se jako Bohemák narodil. Na pravé straně mám il biscione.

A uvidíme, jestli přibude další. asi bych si nechal vytetovat datum v případě výhry. Raději však nepředbíhám. Jsem i velký fanda hokejových Pardubic a v případě titulu jsem si chtěl vytetovat znak klubu. Bohužel to ale opět nevyšlo.

Všude říkám, že Bohemka i Inter mají ty nejvěrnější fanoušky na světě. Zrovna na San Siru je to vidět i na počtu permanentek, a to i v době, kdy se nedařilo. Jsou tam samozřejmě ultras, kteří občas dělají problémy, ale když jste na tom stadionu, třeba při derby, tak to jsou nezapomenutelné zážitky.

(vypálí) Když jsem se v Brescii radoval s Crespem na plotě po vstřelení gólu na 1:0. Běžel k nám a byl tam jako první. I já jsem byl mezi prvními na plotě a společně jsme se radovali. Skvělý zážitek.

Domluvím se. Vždy mě učení chytlo v době, kdy mi nějaký Ital slíbil, že by mi pomohl k angažmá. Teď jsem se k tomu vrátil, protože mám zase dobrý kontakt, takže uvidíme. Dál žiju ten sen, aspoň si zatrénovat tamní fotbal. Učím se hlavně fotbalové termíny, ale už toho hodně znám. Naštěstí italština není úplně těžký jazyk.

Kdyby mi to nabídli, tak sednu na koloběžku a jedu až do Milána hned. To se nedá odmítnout, je to jiný svět. Ta profesionalita tam je úplně na jiné úrovni. Do toho obrovská tradice.

Mám, protože vím, že jsem nic špatného neudělal. Ba naopak, tým jsem velmi dobře připravil. Nikdy jsem nešel proti zájmům klubu a dával jsem do toho všechno. Život jde dál. Tohle všichni na mně obdivují – že mě nic nezlomí. Už jsem dostal spoustu kudel do zad, ale vzhledem k tomu, že fotbal miluji nade vše, tak vše překonám. Trenérem jsem se narodil a nikdo mi to neznechutí.

Učím na základní škole tělocvik a vedu jednání k trénování. Uvidíme, co bude. Jednou z možností je jít i do zahraničí, po čemž hodně toužím. Chtěl bych do země, kde se fotbal dělá na top profesionální úrovni.

Může to tak být, ale vzhledem ke svým zkušenostem už budu hodně opatrný. Nechci říct, že budu vybíravý, ale spíše přemýšlivý.