Článek
Pražská Letná se má v sobotu od 16 hodin opravdu na co těšit. Yaya Touré, Gervinho, Bony Wilfried či Salomon Kalou. Jeden bývalý excelentní fotbalista vedle druhého. Jak už to u někdejších hvězd často bývá, fotbal šel ale v poslední době stranou.
„Na hřišti budu po velmi dlouhé době. Lidem snad ukážu, co ve mně je,“ směje se Kalou, bývalý levý křídelník.
Na zápas se tedy těšíte?
Ano, protože jdu hrát za tým Bonyho Wilfrieda. Je jako můj bratr. Přijet oslavit a ocenit jeho dlouhou kariéru pro mě bude obrovská čest. Samozřejmě se těším i na ostatní hráče, s nimiž si na Letné zahrajeme. Sparta je velký a krásný klub. Být součástí takové události je pro mě velká pocta.
Nebojíte se o váš výkon?
(rozesměje se) Samozřejmě, přece jen už na tom nejsem jako před deseti lety. Udělám ale maximum, abych si to užil.
Jaký byl Bony jako spoluhráč?
(zasměje se) Je pořád hodně tichý, moc toho nenamluví. Zároveň je ale vtipný a veselý člověk. Měl jsem rád reprezentační srazy, protože mít ho v týmu bylo skvělé. Nikdy jsem ho snad neviděl ve špatné náladě. Jak jsem zmínil, Bony není jen bývalý spoluhráč, je součást mé rodiny. Pocházíme ze stejné vesnice. Pamatuji si, když začínal, nebo když se připojil k reprezentaci. Všichni jsme z něj byli nadšení. Výborný fotbalista, takže bude krásné, až se zase postavíme vedle sebe na jedno hřiště.
Chystáte se po zápase vyrazit do města?
Určitě, protože Praha je krásné město, co tak vím. A hlavně mám v Česku i své známé – například bývalé spoluhráče Petra Čecha a Vladimíra Daridu.
Znáte nějaké jiné české hráče?
Ano, třeba Patrika Schicka z Leverkusenu. Hrál jsem proti němu ještě v době, kdy jsem působil v Hertě Berlín. Je to skvělý útočník, ale Česká republika vždy měla výborné hráče. Ať už to byl Karel Poborský či Pavel Nedvěd. A mohl bych vyjmenovávat dál – Česko je skvělý fotbalový národ.
Bony Wilfried (s míčem) s Salomonem Kalouem v dresu Pobřeží slonoviny
Zmínil jste Vladimíra Daridu. Jaký byl on spoluhráč?
Vláďa byl hodně tichý, pořád se ale usmíval. Mohu o něm mluvit jen v dobrém. Pamatuji si, že když mi nechtěl na hřišti přihrát, zakřičel jsem na něj. On byl chudák tak stydlivý a plachý, že nevěděl, co mi má odpovědět. Mně to bylo líto, tak jsem se mu vždy omlouval, protože jsem si uvědomil, že mě třeba jen neviděl.
Nejvíce zážitků však zřejmě máte s Petrem Čechem.
To máte pravdu. Petr je úžasný člověk. Hodně mi pomohl v mých začátcích v Chelsea, protože když jsem tam přišel, byl jediný, kdo mluvil francouzsky. Já anglicky vůbec neuměl. Je to velmi chytrý a přátelský člověk. Především také velmi inteligentní. A už vůbec se nemusíme bavit o tom, že je to jeden z nejlepších brankářů v historii. Naposledy jsme se ale viděli při zápase legend Chelsea v Londýně. Budeme to muset napravit. (úsměv)
Máte s ním nějakou vzpomínku, která vám hned naskočí?
Těch je spousta. Pamatuji si třeba semifinále Ligy mistrů s Barcelonou, kde chytil penaltu Messimu. Věděli jsme, že se na něj můžeme vždy spolehnout i v těch nejtěžších chvílích. Skvělou historku ale mám.
Povídejte.
Když jsme zvládli finále s Mnichovem v roce 2012, tak jsme slavili. Přitom jsme hodili našeho trenéra Di Mattea do hotelového bazénu. To byla opravdu sranda.
Vnímáte období v Chelsea jako nejúspěšnější?
Jednoznačně ano. Vyhráli jsme Ligu mistrů, což beru jako největší úspěch hned po mistrovství světa.
S Pobřežím slonoviny jste však získal i titul na mistrovství Afriky. Nebylo to víc?
Určitě to je víc speciální. Vyhráli jsme to pro naši zemi, pro všechny děti, které nás sledovaly a pak si šly kopat. Upřímně to pro mě znamenalo celý svět. Osobně cítím, že vyhrát trofej pro svou zemi je ještě cennější než například právě Liga mistrů.
Salomon Kalou o současném fotbale
„Fotbal je v dobrých rukou, byť už éra Lionela Messiho či Cristiana Ronalda skončila. Přicházejí noví hráči a jsou taktéž velmi kvalitní. Mně se například moc líbí Lamine Yamal.“
Právě finále Ligy mistrů v roce 2012 proti Bayernu bylo zápasem, na který vzpomíná nejeden fanoušek v Česku. Především penalta, kterou zneškodnil Čech v nastavení. Co jste si v ten moment říkal?
Bylo to šílené, v tu chvíli jsme ani nedýchali. Jakmile ji Petr ale zneškodnil, věděl jsem, že vyhrajeme, protože on byl v penaltách nepřemožitelný. Už předtím to několikrát dokázal. Byla to obrovská výhoda pro nás na hřišti, že jsme věděli, jakou jistotu vzadu máme.
Nepřekvapilo vás jako ortodoxního útočníka, že za Bayern šel kopat Manuel Neuer?
Vůbec. Všichni jsme věděli, že má neuvěřitelně dobrou kopací techniku.
V tomto období byla Chelsea možná nejlepší ve své historii.
Asi ano, jelikož Čech, Terry, Lampard či Drogba udělali z Chelsea velký klub. Byli jsme u revoluce, kdy tento klub začal sbírat velké trofeje. Generace se však střídají. Nyní má Chelsea zase mladý a velmi kvalitní tým, který vyhrál mistrovství světa klubů. A upřímně myslím, že začíná nová velká éra.
U zmíněné revoluce stál jako majitel Roman Abramovič. Jaký byl?
Moc fajn. Pamatuji si, že nás bral projet se v jeho autech. Měl čtyři luxusní vozy a po tréninku jsme za ním vždy chodili. Byl nám velmi blízko, často s námi mluvil a vyprávěl nejrůznější příběhy. Pro Chelsea to byla ztráta, že musel odejít, protože to nebyl jen majitel. Byl to především obrovský fanoušek.
Po kariéře jste založil firmu na výrobu čokolády. Co vás k tomu vedlo?
Pobřeží slonoviny je země kakaa a to je základem čokolády. Chtěli jsme vytvořit značku, která ukáže, že i z Afriky může vzejít něco globálního. Já jako dítě miloval čokoládu, ale nebyla pro nás dostupná. Teď chceme ukázat, že můžeme vytvořit značku, která bude dostupná všude.
Dá se vaše čokoláda koupit i v Česku?
Zatím ne, ale určitě ji přivezu ochutnat. Až budeme mít všechny produkty hotové, rád je budu expandovat i do Česka.
Nelákalo vás spíše trénování či nějaká manažerská funkce?
(zasměje se) Ne, to není pro mě. Založil jsem ale v Africe akademii, protože chci dávat šanci našim mladým hráčům, aby ukázali svůj talent. V tom vidím spíš smysl než v trénování.
Během kariéry jste založil i nadaci, která pomáhá lidem ve vaší zemi. Funguje dodnes?
Ano, soustředíme se hlavně na pacienty s onemocněním ledvin. Vybudovali jsme dialyzační centra v pěti městech, aby lidé nemuseli jezdit do Abidžanu. Museli by cestovat třeba i pět hodin třikrát týdně, což je při práci takřka nemožné. Díky centrům tak mají snadnější přístup k léčbě. Děláme i projekty v oblasti vzdělávání, protože to vnímám jako klíčové.
Volného času vám asi moc nezbývá, co?
Mám dva syny, takže trávím čas s nimi. Hrajeme si, sledujeme spolu fotbal. Oni fotbal milují, ale nechci na ně tlačit. Pokud budou chtít hrát, budu rád, ale je to jen na nich.
V Česku jsou populární zimní sporty – třeba hokej nebo lyžování. Vyzkoušel jste je někdy?
Jednou jsem hrál hokej a vloni jsem poprvé v životě lyžoval. Upřímně říkám, že to není vůbec jednoduché. Chtěl bych si to ale vyzkoušet znovu. A hokej si zahraju třeba i někdy s Petrem Čechem. Vím, že je to skvělý gólman i na ledě.
