Malé pivo v Bělehradě a trestňák pro Tonyho. Beckenbauer byl jiný než ostatní, říká Panenka

Je to smutné období, den před Beckenbauerem odešla brazilská ikona Mário Zagallo. Na Franze mám jen ty nejkrásnější vzpomínky, potkávali jsme se často.

Posbíral spoustu trofejí, ale nepoznali byste to na něm. Vždycky se choval naprosto korektně, byl to mimořádně slušný člověk. Na hřišti i v civilu. Nad nikoho se nepovyšoval, i proto jsem ho pokaždé rád viděl.

Hrálo se proti němu dobře, nikdy nebyl brutální. Pamatuju si ho jako spíš technického fotbalistu, začínal na stoperu. Dá se říct, že předběhl svoji dobu: snažil se hrát i ofenzivně a dal několik důležitých gólů.

Jasně, pogratuloval nám. Někteří němečtí hráči byli zklamaní a nebavili se s námi, ovšem Franz byl vždycky nad věcí. V Bělehradě jsme bydleli ve stejném hotelu a na baru jsme si dali malé pivko.

Přitom tenkrát hrál stý zápas za národní tým a my mu ho zkazili. Byl to vážně nevšední člověk. Přezdívka Kaiser neboli Císař k němu seděla dokonale.

Měl obrovské charisma, všichni ho respektovali. Kamkoliv přišel, hned to před ním uctivě ztichlo. I proto byl úspěšný taky jako trenér a v devadesátém vyhrál mistrovství světa po finálovém vítězství nad Maradonovou Argentinou.

Představte si, jak trenér hlásil sestavu: „V bráně Jašin, před ním Beckenbauer, záloha Eusébio, Bobby Charlton, Panenka…“ Kouč domluvil a pak si vzal slovo Franz.

„Jestli budeme mít trestňák, kopne ho Tony Panenka.“ Neuvěřitelná pocta, tohle Franzovi nikdy nezapomenu.