Článek

Theodor Gebre Selassie (vlevo) se raduje se svým spoluhráčem z reprezentace Davidem Limberským z branky.

Fotbalisté Malty se radují z branky, kterou vstřelili do sítě Petra Čecha.

Rodwerick Briffa z Malty (vlevo) se snaží přejít přes Petra Jiráčka.

Tomáš Hübschman (vlevo) bojuje s Andre Schembrim z Malty.
Během prvního poločasu ještě za bezgólového stavu mohl Jiráček přivést plzeňský stadión do extáze zase. Objevil se před brankářem Malťanů ve velké šanci, jenže proměnit ji nedokázal.
„Plašil vystřelil, míč Hoggovi vypadl a mně se skutečně nabízela možnost otevřít skóre. Měl jsem míč na pravačku, chtěl jsem ho umístit nahoru, ale trefil jsem jen gólmana," povzdechl si nad zmařenou příležitostí.
Žasnul, co si hosté dovolovali
Naštěstí nikoli osudovou, protože už po pár minutách Gebre Selassie vedení české reprezentaci přece jen zařídil. Ovšem chvilkové, protože hostům stačily čtyři minuty, aby skóre zase srovnali.
„Vyrovnání nás hodně zmrazilo. Na vedoucí branku jsme se strašně nadřeli a chvíle stačila, abychom o něj zase přišli. Pravdou ale je, že Briffa trefil balón fantasticky," skládal Jiráček v duchu poklonu maltskému hráči.
„Oni hráli do přestávky fakt dobře a dovolovali si až neskutečné věci. Kličky, přehazovačky, dokonce i zasekávačky ve vápně. A jakmile vyrovnali, začal jsem tušit, že nás čeká další dřina. Zase se zakousnou a nic nám nedají zadarmo, blesklo mi hlavou. Naštěstí jsme hned po přestávce šli rychle do vedení a druhou půli už kontrolovali," glosoval Jiráček vítězný kvalifikační duel.
I na něm byla patrná úleva, že národní tým tři povinné kvalifikační body získal. „Věděli jsme, že Maltu musíme porazit a za výhrou jsme skutečně šli. Pravda, v první půli dost křečovitě, ale po přestávce si už všechno sedlo. I záměr, aby se Rezek pohyboval a operoval za Pekhartem a doplňoval ho, nám vyšel, neboť v některých momentech jsme měli v soupeřově šestnáctce i tři čtyři hráče, z čehož se rodily závary a nakonec i góly."
Nejsme Barcelona, bylo jasné Bílkovi i hráčům
Zajímavé, že všechny tři přišly po akcích z Jiráčkovy levé strany, přičemž první dva se zrodily po úderech ze vzduchu.
„Nejsme Barcelona, abychom se prosadili zhuštěným středem a zakončili, věděli jsme, že musíme hru roztáhnout do stran a centrovanými míči hledat Pekharta, který má fyzické parametry i fotbalové kvality, aby góly dával. Povedlo se," pochvaloval si legionář z Hamburku zvolenou taktiku.
Pochopitelně že hned po duelu s Maltou začal i on přemýšlet nad dalším dílem kvalifikace, jímž bude v úterním večeru konfrontace s Bulharskem.
„Bude to úplně o něčem jiném. Už jsme slyšeli, že Bulhaři si vedli v zápase s Dánskem velice dobře, i když hráli hodinu jen v deseti. Nesmíme proto čekat, s čím přijedou do Prahy, ale musíme na ně vletět a dostat je pod tlak, aby znejistili a udělali chybu." meditoval Jiráček, co by mohlo a mělo na úterního kvalifikačního soupeře platit. „Proti Maltě nám taktika vyšla, takže proč ji zase nezkusit a dělat změny?!"
Ještě jeden má ale na Bulhary k mání... A možná účinný, protože ani v pátečním střetnutí s Dánskem neudrželi bulharští fotbalisté nervy na uzdě a stejně jako v předchozím kvalifikačním zápase s Arménií přišli o vyloučeného hráče.
"Mají horké hlavy a stačí málo, aby se nechali vyprovokovat. Prostě jim zabrnkat na nervy a rozhodit je," prozrazoval Jiráček, s čím by mohl český tým v úterý také vyrukovat.