Hledání reprezentantů v cizině, investice doma, výměna trenéra a Maroko dobývá svět

Maročané si uvědomují, že svým tažením mezi nejlepších osm mužstev světa pobláznili mnohem víc lidí než jen své krajany. „Předtím nás podporovali jen Maročané, teď už i Afričané a Arabové," konstatoval po postupu do čtvrtfinále trenér Valíd Radžradžuí.

Úspěch vyslanců království ze severu Afriky je jistě překvapivý, na první pohled šokující. Podrobnější průzkum však ukazuje, že zase o tak velkou náhodu nejde. Vše stálo hodně úsilí i peněz. Jako nejzásadnější rozhodnutí se jeví nastavení strategie, kdy jsou všude po světě vyhledáváni a přemlouváni hráči s marockými kořeny, tudíž potenciální reprezentanti.

V tomto směru se vytvořila až neuvěřitelně kosmopolitní parta, hned čtrnáct ze šestadvaceti současných reprezentantů se narodilo mimo Maroko. Brankář a hrdina penaltového rozstřelu proti Španělům Jasín Bunú pochází z Kanady, bek Ašraf Hakimí z PSG ze Španělska, ofenzivní lídr Hakím Zijach a další hvězdný obránce Nussajír Mazráví z Nizozemska.

Jakkoliv je získávání Maročanů z ciziny tím nejdůležitějším bodem celého příběhu, nespí se ani doma. Rozvoj dokládá například triumf marockého celku Wydad AC v posledním ročníku africké Ligy mistrů.

Fotbal podporuje viditelně král Mohamed VI, pod jehož záštitou byla v roce 2009 otevřena akademie, z níž vylezl třeba současný střelec Sevilly Júsuf Nasjrí. Chloubou a nejpůsobivějším výsledkem investic do fotbalu pak představuje fotbalový komplex, který je také pojmenován po Mohamedovi VI. Rozkládá se nedaleko Rabatu, obsahuje čtyři pětihvězdičkové hotely, osm hřišť či velké zdravotnické zařízení.

Současné mužstvo by ale nefungovalo, pokud by nebylo vyladěné a v plné síle. Ještě nedávno tomu tak nebylo, i proto svaz tři měsíce před mistrovství světa vyhodil bosenského kouče Vahida Halilhodžiče a svěřil mužstvo do rukou Radžradžuímu, pod nímž se do reprezentace vrátili Zijach a Mazráví.

Maročané tvoří rodinu v nejryzejším slova smyslu, svaz zaplatil rodinným příslušníkům cestu i pobyt v Kataru, což přináší dojemné chvíle. Například matka Radžradžuíma Fatima vyrazila vůbec poprvé v životě syna podpořit. „Žiju přes padesát let ve Francii, teď jsem Paříž poprvé kvůli nějaké soutěži opustila," svěřila Fatima. Na syna i jeho družinu může být hrdá nejen ona.