Článek
Atletika je sport, který si na přesných číslech a statistikách zakládá, a tak si vede soupis světových rekordů nejen po celých věkových kategoriích, ale i po jednotlivých letech.
A tak můžeme dohledat třeba to, že fenomenální švédský tyčkař Armand Duplantis vládl svým vrstevníkům už od osmi let. Nebo v tabulkách najdeme, že současná oštěpařka Nikol Tabačková hodila ve 13 letech krikeťákem nejdále na světě, či to, že třístovku ve třinácti letech neběžela žádná dívka rychleji než Linda Botková, výjimečný talent české atletiky.
Ale ve statistikách trochu nečekaně objevíme i jméno Haalanda. S rodiči se ve třech letech přesunul z rodného Leedsu, kde působil jeho otec Alfie, do norského Bryne a v pěti letech začal fotbal hrát za tamní akademii.
Zároveň měl ale do vínku dán i atletický talent, protože jeho matka Gry Marita Braut, jejíž příjmení hrdě nosí na reprezentačním dresu, se věnovala sedmiboji, dokonce v něm byla v 90. letech norskou šampionkou. Podle kouče norské reprezentace Staaleho Solbakkena po ní zdědil fyzické dispozice i koordinaci, z čehož těží při zakončení.
„Moje máma byla rychlá, moje babička byla rychlá. Táta taky, ale ne tolik,“ vyprávěl ostatně sám Haaland.
Když si v pěti letech na dětských závodech v hale v Bryne vyzkoušel skok do dálky z místa, naměřili mu 163 centimetrů. O čtyři roky později ho vyrovnal tehdy pětiletý Fin Roope Tyynismaa, ale aspoň podle statistik nikdo v tomto předškolním věku neskočil dál.
Skok do dálky z místa býval v letech 1900 až 1912 olympijskou disciplínou, dnes je součástí testů například před draftem nováčků v americké NFL. V něm drží neoficiální světové maximum Byron Jones, jenž se v roce 2015 odrazil snožmo a dopadl až o 373 centimetrů dál.
