Článek
Zkušený kouč Boleslav Patera stál v posledních třiceti letech u úspěchů drtivé většiny českých tyčkařských medailistů a rekordmanů: Daniely Bártové, Pavly Hamáčkové, Kateřiny Baďurové, Adama Ptáčka, Štěpána Janáčka, Jana Kudličky, Michala Balnera. Teď má ve svých rukou další možný klenot této disciplíny.
„Jsem strašně vděčná, že mě může trénovat. I když jsme spolu často, někdy je to náročné, ale lepšího trenéra bych nemohla mít, zkušenosti má obrovské,“ cení si Krutilová, která také svému kouči věnovala květinu za vítězství.
Byť je Patera o více než čtyřicet let starší, pořád má mladá tyčkařka pocit, že mu občas nestačí. „Jak se vezmou kolo, brusle nebo běžky, tak jsem v háji a moje ego nezvládá, že mě starší trenér předjíždí. Taky bych chtěla být v jeho letech takhle akční,“ usmívá se tyčkařka.
„Pro mě je práce s ní za odměnu. Dostal jsem ji před necelými třemi roky jako tyčkařsky nepopsaný list papíru a ona dokáže realizovat mé představy, kdy si ten skok modelujete trochu jako umělecké dílo,“ přirovnává trenér pražské Dukly.
Krutilová skutečně skáče teprve tři roky, dlouho byla jejím sportem gymnastika, která pro tyč dává skvělé základy. „Přes volejbal a beach volejbal jsem došla k atletice, věnovala se sedmiboji. Mojí netradiční oblíbenou kombinací byla výška a koule,“ usmívá se. „Ale parametry jsem měla na tyč a jsem ráda, že v dorostu jsem na ni přešla,“ líčí.
Její progres byl bleskový, hned další rok skončila čtvrtá na dorosteneckém mistrovství Evropy, na světovém šampionátu mezi o dva roky staršími soupeřkami brala sedmé místo.
Loni se posunula o 22 centimetrů, letos zatím o dalších patnáct. A že to nemusí být konečná cifra, naznačovaly i její pokusy na 460 centimetrech na Velké ceně Tábora.
„To je výška, kterou nemám vůbec osahanou, na tak tvrdých tyčích jsem nikdy neskákala. Pak jsem ale padala na laťku seshora, tak jsme zkoušeli posunout stojany. Nemůžu chtít všechno hned, třeba na republice to padne,“ vyhlížela mistrovství republiky v Plzni.
Dva rekordy najednou
Druhý výrazný zápis mladé atletky obstarala v Táboře sprinterka Klára Kaděrová. Teprve sedmnáctiletá atletka z Jablonce nad Nisou zvládla stovku za 11,39 s, čímž nejen vylepšila svůj národní dorostenecký rekord, ale po 33 letech zlepšila i juniorské národní maximum Hany Benešové 11,45 s. „Na Zlaté tretře mi chyběla setina, doufala jsem, že tady to vyjde, konečně jsem měla štěstí i na vítr,“ těšilo Kaděrovou, které foukal do zad vítr o síle 1,3 m/s. O tisíciny porazila juniorku Jolanu Mityskovou, která rovněž překonala čas Benešové o šest setin.
Šampionátů letos může absolvovat víc. Limit pro juniorské mistrovství světa v Eugene už měla v kapse, jenže pokořením 450 cm splnila i potvrzovací limit pro mistrovství Evropy dospělých v Birminghamu, pokud by se nominovala z rankingu.
Jenže časový pořad účasti na obou akcích nepřeje. V americkém Oregonu by skákala finále v sobotu večer 8. srpna, po dlouhém přeletu a časovém posunu by ji čekala v úterý v Anglii kvalifikace mezi dospělými. Ač je to lákavé, s trenérem takové riziko zřejmě nepodstoupí, vždyť zdraví už ji letos omezovalo dostatečně.
„Měla jsem problém v oblasti třísla a pánve, už mě to trápilo déle. Báli jsme se, jestli vůbec vstoupím do sezony,“ přiznává Krutilová, která v Táboře absolvovala teprve třetí závod v létě. Je tak smířená s tím, že na vrcholnou dospělou akci si ještě počká.
„Chtěla bych moc, ale bohužel to nepůjde,“ lituje. A juniorský šampionát je prioritou, však ve své kategorii je aktuálně druhá na světě. „Bude to má poslední juniorská akce, nechci na sebe zbytečně dávat velký tlak, ale samozřejmě nějaká vidina útoku na medaili tam je,“ připouští.
V tyčkařském sektoru má na koho z českých skokanek navazovat. Ale také s kým se poměřovat mezi mladými tyčkařkami. Viktorie Ondrová se stala loni mistryní Evropy do 23 let, mladší sestra Amálie Švábíkové Apolena má medaili z juniorského mistrovství Evropy.
„Konkurence roste a to je fajn. Těším se, co přinese, když se můžeme takhle vzájemně poměřovat,“ dodává Krutilová.
