Článek
„Vždycky jsem měl velký respekt k Rusku, protože jde o zemi, kde jsem strávil velkou část kariéry. Ale nosit brazilský dres byl vždycky můj sen, tohle byla moje priorita. Vyrůstal jsem při sledování mistrovství světa a snil jsem o tom, že budu hrát jednou za národní tým. Loni na podzim se mi to splnilo, teď mám navíc možnost zahrát si i na šampionátu. Zažívám něco neskutečného,“ uvedl Santos.
Jeho příběh by vydal na román. Se zlatým olympijským rozjezdem, sedmiletkou v Zenitu a pohádkovým koncem. V kostce: v roce 2016 byl Santos členem zlatého olympijského týmu Brazílie a maloval si hvězdnou kariéru. Jenže brzy s Hamburkem sestoupil do druhé německé ligy, odkud ho v roce 2019 vykoupil Zenit Petrohrad. Santos se stal klíčovým hráčem, vyhrál s klubem šestkrát ruskou Premier ligu.
Douglas Santos hraje za Zenit, měl nabídku i do ruské reprezentace.
Pozvánky do brazilské reprezentace ho však míjely. Na to konto si Santos zařídil ruské občanství a zamýšlel, že si zahraje „alespoň“ za tamní národní tým. Byť jen přátelské zápasy, jelikož kvůli vojenské akci vůči Ukrajině je ruský fotbal vyloučen ze všech mezinárodních soutěží.
Když k němu ale v březnu 2025 přilétla nabídka, aby debutoval za Rusko, Santos odmítl. V té době byl totiž zařazen do širší nominace na přípravný duel Brazílie. Obránce vycítil, že by se mohl brzy objevit v hlavním výběru. Kdyby nastoupil za Rusko, ke Kanárkům by si zavřel dveře. Hrát v dospělém věku za dvě země pravidla FIFA nedovolují.
Santos se dočkal v září, kdy ho kouč Ancelotti povolal na kvalifikační utkání o postup na MS proti Chile a Bolívii. Nejen, že tato pozvánka ukončila jeho dlouhé čekání na debut v A-týmu Brazílie, ale 32letého obránce zároveň odměnila za rozhodnutí odmítnout ruský nároďák.
