Článek
Charlotte Harpurová z The Athletic vyťukala na síť X docela výstižnou zprávu: „Zoufalá snaha po bodu = nudný fotbal.“
„Fádní remíza postačí oběma týmům k postupu,“ píše web veřejnoprávní BBC.
„Zápas postrádal intenzitu a nebezpečí jako úvodní dva zápasy Socceroos na mistrovství světa,“ zmiňuje zase The Guardian. Jen pro vysvětlenou, Socceroos je známá přezdívka australských fotbalistů. „Nebyla to pro ně zdaleka nejlepší reklama na zápas, ač miliony lidí sledovaly zápas v televizi, na živých kanálech nebo v barech.“
Proč partie v Santa Claře nabídla dietní fotbal bez pořádné šance a vzrušení?
Australané i Paraguayci měli po dvou kolech tři body. Před závěrečným vzájemným duelem věděli, že nemohou ve skupině D předstihnout vedoucí Američany se šesti body. Také ale měli jistotu, že čtyři body jim postačí na posun do vyřazovací fáze turnaje.
A přesně to se stalo.
V první půli naplněný stadion neviděl žádnou šanci, Jihoameričané dokonce ani nevystřelili na bránu. Ve druhé nulu ze statistik vymazali, ale zábava drhla. V pokročilé statistice očekávaných gólů (xG) dopadl zápas 0,6 ku 0,3 ve prospěch Australanů. Výhru si ale nikdo nezasloužil.
I když… On po ní v Kalifornii ani nikdo pořádně netoužil.
„Když stačí remíza, týmy se netlačí do přehnaného rizika. Oba vědí, že když se nikdo nezblázní, postoupí. U Austrálie s Paraguayí to bylo markantní, křičelo to z toho. Týmy budou kalkulovat a hrát tak, aby postoupily,“ přemítal ve Studiu MS fotbal na Sport.cz expert Jakub Diviš. A záložník Milan Jirásek přizvukoval: „Je to turnaj a musí se k tomu tak přistupovat. Nedá se nic dělat. Bude to vždy součástí turnajů.“
Pamětníci si nejspíš vybaví nejznámější frašku v historii mistrovství světa, která nese i známé označení Ostuda v Gijónu. V roce 1982 k postupu Spolkové republiky Německa i Rakouska stačilo, aby favorizovaní Němci těsně vyhráli. A světe, div se, zápas skončil německou výhrou 1:0.
Fotbalisté většinu duelu na hřišti prostáli na vlastních polovinách. Přihrávali si, a když je to omrzelo, balon odkopli. Přes čtyřicet tisíc fanoušků na stadionu ve španělské Gijónu hromově pískalo, vyhánělo fotbalisty ze hřiště a komentátoři odmítali frašku doprovázet komentářem.
Aktéři podívané v Santa Claře mohou děkovat shovívavému americkému publiku, že se z tribun nesnášel pískot. Pravda, také nabídli milionům divákům o něco větší zaujetí než při ubohosti v Gijónu.
Dějiny šampionátů ale jsou prošpikované očekávanými výsledky, které v posledním kole zaručují radost oběma soupeřům. V roce 1986 například Belgičané remizovali s Paraguayci 2:2 a oba týmy vyhlížely osmifinále, o čtyři roky později zase Argentincům s Rumuny stačil k postupu bod za remízu 1:1.
Nutno poznamenat, že k podobným bizarnostem nahrává systém šampionátů, v němž se ze skupiny postupuje i ze třetích míst. Ukazuje se tak jedna ze slabin turnaje. S podobným systémem vlastně ani nepomůže, že duely závěrečného kola mají v daných skupinách výkop ve stejnou dobu.
Na šampionátu v Severní Americe se poprvé v historii představuje 48 týmů rozdělených do 12 čtyřčlenných skupin. Do úvodního vyřazovacího kola postoupí nejlepší dva týmy ze skupiny, 32 účastníků doplňuje i osm nejlepších mančaftů ze třetích míst.
A matematické propočty i předchozí turnaje podtrhují, že k tomu by bez potíží měly stačit čtyři body.
Bezgólová remíza v Santa Claře znamená, že Australané končí ve skupině D druzí se čtyřmi body a skóre 2:2. Hned za nimi se umístili Paraguayci se čtyřmi body a skóre 2:4.
Australané po bezgólové plichtě vědí, že úvodní kolo play off sehrají příští pátek v texaském Arlingtonu proti druhému týmu ze skupiny G, v níž hrají Belgičané, Íránci nebo Egypťané. Paraguay si na potvrzení postupu musí počkat do pátečních zápasů. Soupeře se dozví ještě později, ale Jihoameričanům se rýsuje silný protivník a jeden z vítězů ostatních skupin.
Vymstí se oběma soupeřům závěrečný kalkul? Anebo se nastartovaly k překvapivé jízdě v play off? Další dění napoví.
