Článek
Přístup kondičního experta Jana Petružely je specifický, jelikož ke každému týmu, který trénoval, si hledá svou vlastní cestu a má pocit, že je nutné každé z hráček proces uzpůsobit na míru, jelikož jedině tak dosáhne každý člen kádru maximálního potenciálu. Pokud se zaměříme přímo na ženský fotbalový tým pražské Sparty, tak většina z nich ke své fotbalové kariéře má navíc studium či jiný pracovní poměr.
Důraz tedy klade primárně na individualizaci celého procesu fyzické přípravy. Popisuje příklad na jedné z hráček, která se snaží vrátit po zdravotních komplikacích. „Ze začátku proces probíhal v podstatě tak, že každé ráno jsem od ní získal data. Sledovali jsme odezvu toho předchozího tréninku a podle toho se pak rozhodovali, jaký trénink bude pro ni teď nejlepší. Nejedeme podle nějakého zajetého předepsaného systému, postupujeme krok po kroku. Cílem je, aby hráčka byla co nejdříve zpátky ve fotbalovém tréninku, ale zároveň také to, aby poznala sama sebe, a to, jak reaguje na určité druhy stimulů,“ popisuje v rozhovoru pro Sport.cz.
Důležitá je také podle něho vnitřní motivace fotbalistek. „Už se mi stalo, že jsem jedné hráčce donesl nějakou novou věc k tréninku. A vzápětí se ptaly další hráčky, že co to je a zdali si to mohou vyzkoušet. Není to tak, že bych přišel s něčím a začal jim to nutit, aby to používaly. Samy se o to aktivně zajímají a ptají se na to, jak to používat. A to mi přijde nejdůležitější, abychom v hráčkách budovali vnitřní motivaci, aby to vycházelo z nich,“ popisuje Petružela.
Kritériem pro větší přenos kompetencí je ale rozhodně i věk. „Je jasné, že u mladých hráček je méně prostoru k tomu, aby si mohly rozhodovat o tréninkovém procesu, protože zde se ta příprava musí více nalajnovat, připravit. V žádném případě však netvrdím, že se musí usměrňovat a brzdit hráči a hráčky, které jsou zvídavé a chtějí vědět o tréninku více, protože takto můžeme ‚zabíjet‘ leadery, kteří nám obecně ve českém sportu chybí. Starší hráčky už své tělo znají mnohem více a vědí, co je pro ně nejlepší. Mohu mít na něco třeba jiný názor, ale hlavní ve finále je, aby se hráčka cítila dobře a předváděla co nejlepší možné výsledky, takže jim do procesu už vstupuji minimálně a spíše tehdy, když si mě vyžádají.“
Petružela se kromě trénování ženského fotbalového týmu věnoval také mužům. Ne však v prostředí fotbalu, nýbrž u házené. Díky této zkušenosti ale může nabídnout srovnání i mezi sportovní přípravou žen a mužů.
„U holek mě zaujala obecně ta chuť pro to se posouvat dále. Měli jsme třeba dobrovolnou posilovnu a 22 holek z těch 25 se zvedlo a šlo do té posilovny. A nemají problém tam zůstat déle, než by měly být. Přitom mě předtím lidé z mého okolí strašili, že to bude jiné a nebudou se chtít tak posouvat samy od sebe. To mě mile překvapilo.“
Dále zmiňuje, že je zde rozdíl v psychologii. „Je to odlišné. U chlapů člověk může více tlačit, aby něco udělali nebo se posunuli, je to přirozený pud. Takové to mužské hecování. U těch žen je to jiné. Necítím, že by to tam bylo vhodné, tam spíše dodávám sebedůvěru, že na to mají, protože opravdu holky jsou fotbalově velmi šikovné, musí tomu jen samy uvěřit, ale zároveň neusnuly na vavřínech a chtěly se nadále rozvíjet,“ popisuje kondiční trenér.
Petružela uvádí, že dalším rozdílem je také větší prevence vůči zranění, jelikož jsou ženy z anatomického hlediska ke zraněním daleko více náchylné. „Už jenom z toho důvodu, že ženy mají jiné postavení pánve, tak mají větší náchylnost například ke zranění kolen. Musí se tak dbát mnohem více na prevenci, abychom snížili riziko zranění, ačkoliv vždy záleží na více faktorech,“ popisuje Petružela.
Zároveň ale dodává, že se všechno odvíjí případ od případu. „Je potřeba si připustit, že zranění ke sportu bohužel zkrátka patří, a i zde musíme zohledňovat individuální přístup. Můžeme nějaké věci zobecňovat, hodně věcí musíme ale přizpůsobit té dané hráčce. Může tu být hráčka, co bude mít rychlejší proces rekonvalescence oproti jiné hráčce, lidé jsou prostě různí,“ zmiňuje.
Trenér nám také ve spojitosti s ženami nabídl zajímavý pohled ohledně námahy při těhotenství: „Ve společnosti možná panuje obecně názor, že by se žena při těhotenství neměla tolik namáhat. To je dle mého názoru nesmysl. Každá žena si musí uvědomit, že bude mít před narozením a po narození dítěte neustále pár kilo navíc. Ať už v břichu, nebo na rukou. Bude muset být na to fyzicky připravená. Takže za mě by určitě měla pravidelně cvičit a připravovat se na následující období. Když nebude na sobě pracovat, bude jí to poté stát více energie,“ udává k těhotenství.
Možná ještě důležitější je dle jeho slov doba po porodu, která je pro mnoho žen daleko náročnější. „Týká se to i poporodní fáze. To se žena moc nevyspí. A pokud na to nebude připravená, bude to mít mnohem horší. Takže jsem rozhodně příznivcem toho, ať se ženy před i při těhotenství udržují ve skvěle fyzické a mentální kondici a vše poté zvládnou i snesou mnohem lépe.“
Petružela v rozhovoru ještě popsal, že se v Česku stále nebere moc zřetel na kondiční trenéry. „U nás se dokáže uživit prací kondičního trenéra pouze pár vyvolených. Je to primárně způsobené tím, že je tato pozice stále brána jako něco doplňkového a není na to brán takový zřetel, jaký by se měl, což je škoda. Někteří hlavní trenéři stále vidí práci kondičního trenéra pouze jako běhání na ovále a dělání kulturistických tréninků v posilovně, což je naprosto mylná představa,“ zmiňuje.
„Sport se za posledních 15 let strašně změnil a stejně tak i metody a přístupy ke kondičnímu tréninku. Z hlediska struktury herního výkonu ve fotbale se naběhané metry moc nezměnily, ale zvýšil se počet metrů ve sprintu, či vyšších rychlostech, to si poté klade větší nároky na brzdné mechanismy a tomu všemu se rozhodně musí každý klub přizpůsobit. Tudíž je nutné, aby ve sportovním prostředí většina lidí pochopila, že je kondiční příprava hodně důležitá,“ zdůrazňuje Petružela.
Podle něj tu v některých místech není takový tlak na nabývání nových informací a určování aktuálnějších problémů. „Od mnoha lidí čtu neustále to samé dokola, že máme největší deficit v silové přípravě. To máme, to víme. Problém je v tom, že svět už řeší trochu jiné problémy a my tu debatujeme nad věcmi, které tu byly už před deseti lety,“ uvádí.
Kondiční trenér Jan Petružela.
Vzápětí ale zmiňuje, že jistý posun už vnímá. „V těch větších klubech, nebo v rámci jiných spolupracích už se to ale jednoznačně posouvá vpřed. Bavíme se tu o různých variantách tréninku, při kterém působíme přímo na určité centra mozku, vizuální systém a tak podobně. Je hezké, že hráč je silný a rychlý, ale když neví, kdy tyto kvality má použít, tak stejně bude vždy o krok vzad. To před pěti, deseti lety tady vůbec nebylo a to je rozhodně důkazem, že nestojíme na jednom místě. Musíme v tom progresu ale pokračovat a zrychlovat ho, ale zároveň nesmíme zapomínat na základy. Jedině to nás může posunout dále“ zmiňuje kondiční trenér Petružela.
Uvedl i příklad z fungování u ženského týmu pražské Sparty, ve kterém aktuálně působí. „Fungujeme tu po ose doktor, fyzioterapeut a kondiční trenér. V podstatě nic neřeším sám, ale vše konzultuji s ostatními kolegy a každý tím přispívá svým dílem do skládačky. Všichni se od vedení týmu po trenéra brankářů snaží, aby se měly hráčky dobře, a rozvíjí se ve svých dovednostech, což je přesně to, co je za mě nejdůležitější.“
K tomu uvádí, že v Česku těch schopných lidí, co se v této záležitosti pohybují, je určitě dostatek. „U nás se tady tvoří komunita, která je mnohem dál než je třeba v některých místech v zahraničí. Je to také tím, že my Češi si dokážeme hledat různé uličky či zkratky. V zahraničí třeba dost lidí používá jeden konkrétní systém a aplikují ho na všechny. U nás si myslím, že si umíme vybírat ty věci, které se hodí na toho daného člověka. A v tomto jsou čeští trenéři na kondiční přípravu rozhodně silní,“ dodal na závěr Petružela.
