Článek
„V mé trenérské kariéře jsem nikdy takový formát neviděl,“ zlobí se Graham Arnold, trenér Iráku.
A kouč Ománu Carlos Queiroz, další cizinec v asijských službách, si podobně přisadil: „Dělám ve fotbale čtyřicet let a vím, že tohle nebylo fér. Jako trenér to ale musím akceptovat, stejně jako moji hráči.“
Kauzu přinesl server The Athletic, který na pochybné kvalifikační čachry upozornil. S žádostí o vysvětlení oslovil mezinárodní federaci FIFA i AFC - Asijskou fotbalovou konfederaci, která má kontinentální boje o světový turnaj na starost.
Reakce? Ticho. Žádná odpověď.
Mlčení jen posiluje teze o silném vlivu ropných gigantů na světový fotbal.
Co vlastně u asijské kvalifikace vyvolává kontroverze?
Ve zkratce vysvětlíme její princip. Je poměrně složitý, kontinentální boje o šampionát mají několik kol. Na závěrečný turnaj se poprvé dá přímo postoupit až ze třetí fáze. Do ní nakoukne 18 nejlepších zemí, které se rozřadí do tří šestičlenných skupin.
Z každé z nich míří na šampionát dva nejúspěšnější celky. Třetí a čtvrté týmy skupiny dostávají šanci ve čtvrté fázi kvalifikace. Šest zbývajících týmů se rozdělí na dvě skupiny po třech. A z každého miniturnaje se kvalifikuje do Ameriky vítězný tým.
Původně se počítalo, že se trio adeptů o jeden flek popere na neutrální půdě. „Na začátku nám ale bylo řečeno, že třetí tým ze třetí fáze uspořádá turnaj. My obsadili třetí místo, ale stejně jsme hráli venku,“ lamentuje trenér Spojených arabských Emirátů Cosmin Olaroiu.
Tím začínají rozpory a podezřelá rozhodnutí.
V červnu už se v Kuala Lumpur, přesněji v pětihvězdičkovém hotelu Mandarin Oriental, chystalo slavnostní rozlosování čtvrté fáze kvalifikace, jenže pár dní před losem asijská federace oficiálně a suše oznámila, že se první turnaj uskuteční v Kataru a druhý v Saúdské Arábii.
The Athletic v pravidlech FIFA nalezl, že „místa konání jsou náhodně vylosována, nebo přidělena místům se souhlasem hrajících asociací“.
Pokud by byli Saúdové a Katařané jediní žadatelé, dalo by se vše pochopit. Jenže i zbývající účastníci (SAE, Omán, Indonésie a Irák) deklarovali zájem o pořádání turnaje na vlastní půdě, což by logicky zvyšovalo postupové naděje na šampionát.
Kontinentální AFC turnaje v místech bohatých na ropu zdůvodňovala tím, že se Katar a Saúdská Arábie nacházejí nejvýše na žebříčku FIFA. Ta ovšem uváděla odlišný důvod - přidělením pořadatelství chtěla zabránit, aby sousední země na sebe narazily v kvalifikaci.
Zástupci Indonésie a Iráku veřejně vytýkali, že při rozhodování se vytratila transparentnost a neutralita. Stížnosti nic nezměnily. Navíc to nebyla jediná nevýhoda ve čtvrté fázi kvalifikaci.
Za hrací termíny čtvrté fáze kvalifikace se stanovily dny 8., 11. a 14. října, přičemž už před losem bylo jisté, že domácí týmy odehrají duely 8. a 14. října.
„Když se hrají podobné turnaje, všechny týmy by měly mít srovnatelné šance,“ namítal trenér Spojených arabských Emirátů Olaroiu. „Na odpočinek mezi zápasy by hráči potřebovali čtyři dny.“
Nespokojení fanoušci Spojených arabských emirátů.
Jeho svěřenci, Indonésané, Iráčané a Ománci měli mezi duely jen dva volné dny. „Není náhoda, že na šampionát postoupily týmy, které hrály dva zápasy v šesti dnech,“ upozorňoval australský trenér Iráčanů Arnold.
Nejspíš tušíte, kdo slavil postup. Katar a Saúdská Arábie.
The Athletic připomněl, že ač do asijského fotbalového uskupení patří i vyspělé Japonsko nebo Jižní Korea, velký vliv na chod kontinentální federace mají šejkové.
Pravidla se uzpůsobila. Využila. Zneužila. Znásilnila ve prospěch mocných. Nazývejte to, jak chcete. Klidně i jadrnějšími výrazy.
„Jsem extrémně pyšný na hochy obzvlášť v tomhle formátu soutěže,“ ušklíbl se trenér Arnold. Irák si zahrál poprvé a naposled na světovém šampionátu v roce 1986. Od té doby spíš počítá krvavé konflikty než účasti na fotbalových slavnostech.
Teď Irák sahal po šampionátu. V úvodním klání miniturnaje zdolal Indonésii 1:0 a s domácími Saúdy remizoval 0:0. Saúdská Arábie postoupila jen díky většímu počtu vstřelených branek, Indonésii porazila totiž 3:2.
Iráku a Spojeným Arabským Emirátům ještě zcela nevyhasla naděje na letenky do Severní Ameriky. V listopadu se jako týmy z druhých míst ve čtvrté fázi utkají ve dvojutkání o místo v šestičlenné mezikontinentální baráži.
Ať dodatečné boje o šampionát dopadnou jakkoli, pachuť z prazvláštní asijské kvalifikace nezmizí.
