Plzeň nechci! Ať se s ní potkáme až ve skupině. Darida o půlroku v Soluni a nabídce z AEK Atény

První trénink a hned zápisné, to byl tehdy kalup.

Byl tam se mnou nový také Vašek Pilař. Museli jsme zazpívat českou hymnu, což bylo šílené. Není vůbec jednoduché ji zazpívat. V zábavním parku u Freiburgu byla zamluvená restaurace s podiem, celý večer někdo hrál a zpíval. O půlnoci nám podium uvolnili a šli jsme s Vaškem na věc. Na tenhle den nikdy nezapomenu. Ani na domácké prostředí v klubu.

Ani na trenéra Streicha, německého Fergusona, který je nadále na lavičce Freiburgu?

Byl skvělý. Není úplně normální v bundeslize, že by jeden kouč vydržel u týmu tak dlouho. Ukazuje se, jak dobře fotbal ve Freiburgu dělají, berou ho jako rodinu. V dobrých i zlých časech jsou pořád spolu.

Nakolik se liší Vladimír Darida, který začínal v bundeslize, od toho současného?

Nasbíral jsem spoustu zkušeností nejen ve fotbale ale i v životě. Odcházel jsem z Plzně, z rodného města, musel jsem se sám o sebe postarat. Teď mám rodinu, jsem ženatý. Fotbalově mi bundesliga, kde jsem strávil devět a půl roku, hodně dala.

Je pro vás fotbal pořád takovou vášní jako na začátku kariéry?

Tím, že mám rodinu, se na fotbal dívám trochu jinak. Dřív pro mě byl vším, všechno se kolem něj točilo. Teď už to tak nejde. Když přijdu domů z tréninku, nemůžu říct manželce, promiň, jsem unavenej, nebudu si s malým hrát, jdu spát.(směje se) Rodina mi naopak dává energii. Nestává se mi, že bych neměl chuť do tréninku. Makám, abych hrál dobře zápasy, aby na mě byla rodina pyšná. Říkám si, že fotbal nedělám jen pro sebe, ale i pro moje nejbližší.

Aris Soluň je vaším třetím zahraničním klubem. Neříkáte si, že jste jich mohl vyzkoušet víc?

Nelituju toho. Nepotřebuju zkoušet nic nového. Když je mi někde dobře, proč odtamtud odcházet. Byl jsem moc spokojený i ve Freiburgu, k odchodu mě nakonec donutil sestup do druhé bundesligy. Kvůli reprezentaci jsem nechtěl hrát druhou ligu. Kdybychom se tehdy zachránili, myslím, že bych byl déle ve Freiburgu než následně v Hertě Berlín.

V Soluni je vám také dobře?

Rozhodně ano. Našel jsem, co jsem hledal - ke konci kariéry pravidelně hrát, mít se dobře, být v teple. Rodina má v Soluni permanentní dovolenou. Já tedy úplně ne.(smích) Ale až bude sezona a pouze jeden trénink denně, budu chodit ráno i po tréninku k moři. V květnu jsme koupili dům ve vesnici u Soluně. Kousek od tréninkového centra, kousek k moři, takže ideál.

Po životní stránce jste v Soluni evidentně spokojený. I po fotbalové?

Řecký fotbal mi sedí. Víc se hraje s míčem, není tolik svázaný taktikou a bojovností jako v bundeslize. Dostával jsem se proto častěji do zakončení. Naposledy jsem dal pět gólů za půl roku v Plzni. Dostali jsme se do předkol Konferenční ligy, účast v hlavní fázi by byla pro Aris skvělá.

V předkolech můžete narazit i na Plzeň.

To bych nerad. Nechci, abychom se navzájem vyřazovali, ale ať se potkáme ve skupině.

S pátým místem byl klub spokojený?

Když jsem v zimě přicházel, sezona byla rozehraná tak, že jsme se už víceméně nemohli pohnout výš než na páté místo. To bylo také cílem pro jaro, protože zajišťovalo poháry. Pro příští rok by chtěl Aris být znovu v pohárech.

Řečtí fanoušci jsou emotivní, divocí. Když se nedaří, dají to hráčům pořádně pocítit. Zažil jste takovou chvíli?

Krátce po mém příchodu jsme prohráli derby s PAOK a vypadli z Řeckého poháru. Fanoušci tohle nenesli dobře, dali nám to hlasitě najevo. Stejně tak vedení klubu včetně prezidenta. Umí být rázný.

Po Soluni se můžete procházet v klidu nebo vás lidé často zastavují?

Tohle je rozdíl oproti velkému Berlínu, kde jsme se s fotbalisty ztratili. V Soluni mě hodně lidí zastavuje, chce se fotit nebo žádá o podpis.

Jak jste si zvykal na specifickou řeckou povahu oproti akurátní německé?

Obrovská změna. Pro Řeky je čas relativní. Prostě ho berou tak, že je. V Německu by se nestalo, že by řemeslník nepřišel přesně na čas. V Řecku to tak nefunguje. Lidi jsou tady ale nesmírně přátelští, milí, přející. Ať se děje cokoli. Neviděl jsem snad naštvaného Řeka. Samozřejmě, ráno většinou svítí sluníčko, je modrá obloha, což je příjemné.

Povedeným jarem jste si udělal v Řecku dobré jméno. Měl jste nějaké nabídky?

Jednu, z AEK Atény. Prezident ji rychle zamítnul. Smlouvu v Arisu mám ještě na dva roky, rád bych ji dodržel. Neměl jsem tedy teď v létě důvod z Arisu utíkat. Myslím, že jsem se uvedl dobře. Dokonce jsem mezi čtyřmi zkušenými hráči, kteří mají na starosti kabinu. Doufám, že v nové sezoně navážu na jaro. Že budu hrát, dávat góly a bude mi držet zdraví.