Proti deseti Jablonec v útoku zase pohořel. Bída a zmar, lamentoval Chramosta

Ano. Paradoxně nám proti deseti hrát vůbec nejde. V sezoně jsme to zažili počtvrté. A dvakrát jsme prohráli (v Olomouci a Českých Budějovicích) a dvakrát remizovali (v Pardubicích a se Zlínem). Svědčí to o tom, že nejsme schopni se tam pořádně dostat. Nevytvoříme si žádnou velkou šanci. Dneska to asi ani jinak skončit nemohlo než 0:0.

Určitě se od hráčů vpředu čeká víc, ale když se Zlín zatáhl na vápno, tak z toho vyplývají takové situace, že jsou volnější spíše hráči vzadu a střílí. Ale je to málo na to, že hrajeme proti deseti, a nejsme schopni si vytvořit velkou šanci. Zakončení je tam málo. Nedostáváme se tam, centry nás nenacházejí. Je to bída a zmar.

Jo, teď na sobě máme deku a je to vidět. Je to vidět na hráčích, balony odskakují, nejdou nám primitivní, základní věci a balon nás neposlouchá. Hrajeme v křeči. Jak z toho ven? Jen pílí, bojovností. Musíme doufat, že tam něco spadne. Ale dnes si všechny centry do vápna gólman sebral, a to je špatný.

Je vážná, víme o tom, vnímáme to. Nepomáhá nám to, některým hráčům tahle situace může vlézt do hlavy, můžou být nervózní. Víme, jakou skupinu budeme hrát, a teď jde jen o to, abychom to udrželi do konce.

Není tam veselo, to je jasné. Dlouho jsme nevyhráli. Začátek jara vypadal nadějně, ale pak nám do toho trochu vlezly okolní vlivy jako zranění, nemoci, karty. A nejsme schopni na to navázat…

Žádná sláva. V týdnu mě bolely achilovky, při dopadu mě tam docela píchlo a už nešlo chodit. Doufám, že to bude dobré, i když se to na nás teď lepí ze všech stran. Jen to podtrhuje naši situaci.