Češi se chystají na umělku. Bolela záda, ale žádná výmluva

Národní mužstvo tréninkový proces této okolnosti uzpůsobilo, v Praze se na umělce tři dny připravovalo. Po čtvrtečním přeletu v tom bude pokračovat na půdě nejbližšího soupeře. Někteří z hráčů se na umělce častěji nebo alespoň zřídka objeví, jiní musí lovit v paměti. „Hrál jsem na ní naposledy v sedmnácti, ale musíme to zvládnout. Na umělku se nemůžeme vymlouvat," usoudil záložník Alex Král, který je čerstvou akvizicí Unionu Berlín.

Na umělých trávnících hrají například některá mužstva ze Skandinávie, Švýcarska nebo Nizozemska. „V lize jsou tři nebo čtyři. Nedávno jsem na ní hrál v Emmenu, pro nás kluky z Holandska to není takový problém se na ní etablovat," podotkl druhý z bratrů Sadílkových Michal, jenž působí v Twente.

Ačkoliv se moderní technologie zdokonalují, umělka je jiná než přírodní trávník. Bývá tvrdší, zabrat dostávají záda nebo kolena. A jsou různé druhy, například když Slavii před třemi lety hrozil v kvalifikaci o Ligu mistrů švýcarský Young Boys Bern, našli sešívaní v Česku jedinou umělku, která byla totožná s tou v Bernu. Řada mužstev v tuzemsku se na ni především v zimě připravuje. „V Liberci jsme na ní byli snad tři čtvrtě roku," vybavil si ze štace u Nisy útočník Jan Matoušek.

„Mám k ní negativní vztah. Můj zdravotní stav v minulosti nebyl úplně pozitivní a žádný tvrdší povrch není fajn, ale musím se s tím smířit. Na Spartě je umělka super a doufám, že na Faerech bude podobná. Na umělce do toho jdu spíše pomaleji, abych se přizpůsobil. Brzdy jsou jiné a tělo reaguje jinak než na normální trávě," popsal rozdíly i obtíže obránce Ladislav Krejčí ze Sparty.

Reprezentace se na umělé trávě představila naposledy před necelými devíti lety v Kazachstánu, vyhrála 4:2. Před pár měsíci na ní absolvovala barážové utkání česká jednadvacítka na Islandu a po výhře 2:1 zadělala na postup na EURO. Sparta před rokem vypadla v předkole Konferenční ligy na umělce ve Stavangeru po porážce 1:2.