Kluk si zavazuje tkaničky a přerazí se u toho! Köstl o stavu českého fotbalu i své budoucnosti

Na závěr tiskové konferenci si Köstl sám vzal slovo a začal: „Chci poděkovat celému týmu včetně realizáku a chci poprosit i vás, abyste je podpořili směrem k baráži. Může to být pro každého poprvé a naposled.“

„Přijde mi, a nemluvím o sobě, že reprezentační trenér je největším problém českého fotbalu. Pokud to tak je, tak jsme na tom ještě dobře. Ale myslím, že problémů je daleko víc. Potřebujeme, abyste o tom psali, aby se děti hýbaly. Máme málo tělesné výchovy. Jdu s malým na trénink a vidím tam kluka, jak si zavazuje tkaničky a přerazí se u toho. Je mi líto mládežnických trenérů, protože často nahrazují pohybové hry, kluci jim chodí nepřipraveni. Nežijeme v nějakém vakuu a dávno nejsme v roce 2004,“ zavzpomínal na úspěšnou generaci tuzemské kopané.

Český fotbal nezažívá nejlepší období. Impulsem může být úspěch v březnové baráži a účast na mistrovství světa po 20 letech.

S Pavlem Nedvědem (generálním manažerem reprezentací) jsem ještě nemluvil. Měl jsem jen řeč v kabině směrem k hráčům. Úkolem bylo zvládnout listopadové zápasy.

Nejsem zcela rozhodnut (smích). Ne, vážně. Ambice někde působit jako hlavní kouč u mě byla, je a asi bude. Ale opravdu se mi těžko odpovídá. O možném pokračování jsem zatím neuvažoval. Dostali jsme zadání na dva duely, musíme si teď sraz vyhodnotit. Nechci, aby to vyznělo, že si myslím, že na funkci nemám, ale vnímám požadavek na zahraničního, a hlavně zkušenějšího trenéra. S tím nemám problém. Jediné co, když už jsme konečně dostali Jardu Plašila zpět do českého fotbalu, tak bych byl rád, aby v něm mohl být i nadále.

Složitě se mi odpovídá, těžko hledám slova. Šli jsme k národnímu týmu s cílem postoupit na MS, ale přišli jsme o Ivana Haška ve chvíli, kdy jsme byli stále ve hře. Nějakým způsobem jsme kvalifikaci dotrénovali. Asistenti Jarda Plašil i Honza Rezek přinesli nové věci, spolupráce s nimi je skvělá. Chci jim poděkovat. Opakoval bych se. Měli jsme úkol zůstat na druhém místě ve skupině i ve druhém koši pro los baráže. To se zvládlo, ale větší díl zásluh má Ivan, jenž vedl drtivou část kvalifikace. Úkol splnil.

Na tom jsme rozhodně chtěli zapracovat. Měli jsme různé mítinky a říkali si motivační věci. Nakopli jsme jiným směrem rozcvičku, před výkopem v kabině dobře fungovali právě například Honza s Jardou. Povedlo se být v zápase od začátku a utkání jsme prostě zvládli.

David přinesl strašné oživení. Dělal svým pohybem obraně soupeře ohromné problémy a uvolňoval tím prostory pro ostatní. Tomáš měl natahovat hřiště s tím, že Patrik Schick si bude seskakovat do meziprostorů pod něj. Hodně jsme se v tréninku soustředili na míče do kapsy a otáčení hry, což se tam objevovalo. Tomáše jsme jen brzy střídali, jelikož pokud by dostal žlutou, nemohl by nastoupit v baráži.

V kabině jsem se na něj trochu pousmál. Měl tři čtyři gólovky, které jindy dává poslepu. Měl ale dobrou náladu, vše si šetří do klubu a v březnu to roztočí!

Určitě nejdůležitější bude zdravotní stav. Víme všichni moc dobře, jak často vypadával třeba Patrik, málem nenastoupil ani teď. Ještě předevčírem nemohl kvůli jednomu zákroku proti San Marinu kopat levou nohou. Dále je potřeba nastavit dobrou přípravu a po losu nakoukat soupeře. Také objezdit kluky, ať cítí, že zájem ze strany národního týmu je.

Všichni mají potenciál, každý je trochu jiný. Patrik Schick má abnormální talent. Tomáš Souček je dříč a srdce týmu, položí za něj život. Ladislav Krejčí je pak kombinací všeho. Za rok jsme měli hodně zranění, změn, šanci dostalo mnoho nováčků. Chtěl bych pochválit například Štěpána Chaloupka nebo Kryštofa Daňka. Mám radost, že si dovolí, pokud jsou v pohodě. Pak je vidět, že je fotbal baví.

Hráčům krátce po zápase skončil sraz a mohou si samozřejmě dělat, co chtějí. Měli by ale odjíždět do Prahy. Já zůstávám v Olomouci, takže uvidíme (smích). Důvodem je, že jedeme na úterní jednadvacítku do Hradce Králové, tak abychom nependlovali sem a zpátky.