Článek
Český fotbal se pomalu vydává cestou, kdy se nebojí oslovovat a především dávat šanci cizincům s českým pasem. Důkazem jsou Louis Buffon v reprezentační devatenáctce, Yannick Eduardo u Lvíčat a nově i Filip Lissah.
Oproti Eduardovi však přijel do Česka s daleko lepší výřečností. „Čau, klidně můžeme česky, ale radši anglicky,“ prohlásil při příchodu na rozhovor hráč Falkirku. A chválil ho i Matyáš Vojta: „Upřímně mě překvapil, jak mluví česky.“
Filipe, přepnout do češtiny vám nedělá takový problém, že?
(usměje se) Snažím se. Uvědomuji si, že nemluvím úplně plynně, ale normálně si s kluky i trenéry promluvím v češtině.
Předpokládám, že jazyk ovládáte díky vaší matce, která pochází z Česka.
Ano, moje maminka je odsud a pořád mám rodinu v Česku. Každý rok sem jezdíme, někdy i častěji, když jsem měl ještě školní prázdniny. Vždy jsme přijeli za babičkou, potkali strýce, tetu a se všemi jsem mluvil česky. Člověk dokáže poměrně rychle přepnout.
Cítíte se víc jako Čech, nebo Angličan?
(zamyslí se) Na to se těžko odpovídá. Cítím se asi obojím stejně. Celý život jezdím do Česka na prázdniny, mám tu rodinu i kamarády. V Anglii jsem zase celý život. Obě země jsou pro mě nesmírně důležité.
Jak se stalo, že jste se dostali právě do Anglie?
Moje mamka se tam přestěhovala, když byla mladší, a od té doby tam žijeme. Vyrůstal jsem odmalička v Anglii. Jsem ale rád, že si udržuje kontakt s rodinou a mám možnost sem jezdit.
Pojďme k fotbalu. Jak jste se dostal k možnosti reprezentovat českou jednadvacítku?
Český pas mám už delší dobu. Byl to můj sen reprezentovat Českou republiku. Cítím obrovskou hrdost, že si mě pan Bílek s ostatními členy realizačního týmu vybrali a můžu být tady.
Upřímně, čekal jste to?
Ne, to bych neřekl. Vždy to byl ale jeden z mých cílů, který jsem si stanovil před delší dobou. Teď se to stalo a je neuvěřitelné, jak se mi život mění.
V životopisu vás zdobí například londýnská Chelsea, kde jste prošel akademií. Můžete fanouškům vaši kariéru trochu přiblížit?
Začínal jsem tam už ve svých čtyřech letech v rozvojovém programu. Akademie tam je až od osmi let. V Chelsea jsem zůstal až do svých šestnácti. Bydlel jsem asi dvacet minut od střediska, takže to bylo super, že jsem nemusel nijak cestovat. Následně jsem se přesunul do Swansea, kde jsem hrál za kategorie U18 a U21 a podařilo se mi debutovat i za A tým. Nyní jsem tedy na hostování ve Skotsku a mám svou první plnou profesionální sezonu.
V Chelsea nastupovala legenda českého fotbalu Petr Čech. Říkal jste si někdy, že byste mohl reprezentovat někdy stejnou zemi?
Bylo mi asi osm, když jsem ho potkal, a pamatuji si, že mamka s ním mluvila česky. Mám s ním fotku z parkoviště a budu muset poprosit mamku, aby ji našla. Pak vám ji ukážu.
Zmiňoval jste současné angažmá ve Skotsku. Jak jste spokojený s vaší první profesionální sezonou?
Jsem nadšený. Hraju pravidelně a daří se mi. Poslední dva tři roky jsem dost laboroval se zraněními, takže je super, že můžu odehrát celou sezonu.
V týmu nastupujete na kraji obrany, ale dokážete zaskočit i na stoperu. Co je pro vás osobně komfortnější?
Nevadí mi asi ani jedna pozice. Jsem prostě rád, že můžu hrát. A je mi jedno, kde zrovna nastoupím. Některé zápasy jsem odehrál i v záloze. Věřím, že je to moje plus, že jsem poměrně všestranný.
Stejně jako vám se však daří i samotnému Falkirku, který se pohybuje v horní části tabulky skotské ligy. Jaká je atmosféra v klubu?
Celkově je to neuvěřitelný příběh. Když jsem přišel, ani jsem nevěděl, že hráli ještě před dvěma lety třetí ligu, kterou vyhráli bez porážky. Následně postoupili po suverénní jízdě i ze druhé ligy a teď jsem součástí té skvělé cesty i já. Pořád tam je spousta hráčů, kteří právě hráli ve třetí lize. I díky tomu je v klubu skvělá energie.
Uvažujete nad tím, že byste v klubu zůstal na delší dobu?
(zamyslí se) Uvidíme, co se stane. Teď na konci sezony se vrátím do Swansea a je otázkou, co bude v létě. Fotbal je jeden velký blázinec v tomhle, nikdy nevíte, co se stane dnes, zítra či za týden.
Jisté je, že nyní jste v kádru Lvíčat. S kým jste si zatím v kabině nejvíc sedl?
Na pokoji jsem s Yannickem Eduardem, s ním se bavím asi nejvíce. Už jsem se stihl pobavit s Lukášem Ambrosem či Matějem Šínem. Je tu fajn parta, ale přiznám se, že jsem nikoho osobně neznal. Já se však rád seznamuji, takže nevidím problém.
Českou ligu sledujete?
Většinou sleduji české týmy v Evropě. Občas se ale podívám i na nějaký zápas z ligy.
Slavia, Sparta i Plzeň jsou pro vás tedy známé adresy?
Ano, taky Brno. Bohužel jsem však žádný zápas nenavštívil. Mám to od babičky poměrně daleko kamkoliv.
Pokud sledujete ligu, tak nejspíše jste měl spoluhráče nasledované, ne?
Ano, viděl jsem jich spoustu a upřímně přiznávám, že jsem pozorně sledoval i výkony jednadvacítky a dalších mládežnických týmů, protože jsem to neustále vnímal jako svůj sen, že chci reprezentovat.
Když ta možnost přišla, byl jste překvapený?
To bych úplně neřekl, spíš jsem cítil pocit hrdosti, že ten kontakt od trenérů přišel.
Jak je to dlouho, co se vám poprvé z Česka ozvali?
Myslím, že nějaké oťukávání probíhalo už před lety, ale tehdy jsem moc nehrál, měl jsem zranění a spíše jsem nastupoval za mládežnické týmy v Anglii. Teď hraju ve Skotsku na nejvyšší úrovni a pozvánka přišla.
Do Skotska za vámi přijel asistent trenéra Jan Kameník. Co vám říkal?
Řešili jsme, jak by to obecně mohlo vypadat, kde bych hrál. Ptal se mě ale i na můj život, abychom se navzájem poznali. Samozřejmě se zajímal i o mou češtinu, jestli budu schopný komunikovat s trenéry i hráči.
Váš první zápas za Česko může přijít právě proti Skotsku, kde působíte. Vnímáte jako výhodu, že tamní ligu dobře znáte?
Mám dva spoluhráče, kteří nastupují za skotskou jednadvacítku. Hodně hráčů pak hraje i v lize. Osobně mám výhodu, že tam hraju, a můžu to pomoct i týmu, kterému jsem dal nějaké informace. Těším se, až zápas vypukne, a snad vyhrajeme.
