Článek
Tórshavn (od našeho zpravodaje) - „Nechápal jsem, nic nefér jsme neudělali. Bylo to ale tenkrát hustý. Dohrával jsem s rozraženým nosem, pokopaný. Po zápase moc nechybělo a Faeřani k nám vtrhli do kabiny,“ vzpomíná Šmicer na divoký duel z roku 1999.
Faeřané ale mají jasno - tvrdí, že jste jim nevrátili míč poté, co kvůli ležícímu spoluhráči zahráli míč do autu. Z následné akce jste pak utkání rozhodl.
Pamatuju si na konec zápasu moc dobře. Nezachovali jsme se nefér. Faeřani zřejmě v té mlze neviděli, že jejich hráč nezakopl míč do autu úmyslně. Poslal pas do strany, spoluhráč ho nedoběhl. O tom, že na půlce Faeřanů leží jejich parťák nevěděli. Pak najednou začali křičet na rozhodčího, že mají zraněného hráče. Pochopitelně mu nic nebylo, po chvíli se zvednul. Domácí takhle zdržovali celý zápas.
Na to jste museli být nachystaní.
Taky, že jo. Byli jsme zvyklí ze zápasů proti outsiderům. Jenže se blížil konec zápasu a začali jsme být nervózní. Nemohli jsme se do nich dostat. Usoudili jsme, že zase filmovali a míč jsme jim nedali.
Následně jste předvedli parádní akci, na jejímž konci jste uklidil balon k tyči. Jak domácí reagovali?
Faeřani měli rudé oči, chtěli nás nakopat, tím ztratili koncentraci. My si to vykombinovali, Patrik Berger mi přihrál po zemi z pravé strany mezi malé vápno a penaltu. Trefil jsem se parádně a bylo hotovo. Vyběhl jsem z té mlhy, nikdo moc nevěděl, co se děje. V emocích jsem šel na kolena, před jejich lavičku. A zapumpoval jsem si. Mohli se zbláznit.
To se nedivím.
Pak byl roh, hlídal jsem hráče. Najednou bum, rána loktem do nosu. Tekla ze mě krev. Poslední minuty probíhaly přesně takhle, byly na nože. Při další standardce mi dupli kolíkama na nohu, šílený. Jen na mě byly tři červený. Jenže rozhodčí v mlze nic neviděl.
Co se dělo po zápase?
Šli po nás dál. Jakmile sudí odpískal konec, běželi jsme do kabiny, aby nás nezbili. Dresy jsme si s domácími rozhodně neměnili. Bouchali nám na dveře kabiny, dobývali se k nám. Neskutečný rány. Kustod Jarda John s doktory drželi dveře, jinak nevím, co by se dělo. Ale já si vážně myslím, že jsme se vůči Faeřanům nefér nezachovali. Kdyby existoval záznam té situace, bylo by patrné, že Faeřani lžou. Olej do ohně pak ještě přilil jejich trenér, dánská legenda Alan Simonsen. Na tiskovce nám to dal pěkně sežrat. Prý nic takového ve fotbale nezažil a podobné věci. Přitom jeho hráči se celý zápas váleli po zemi a zdržovali.
Byl jste se od té doby na Faerských ostrovech?
Ne, ne, ani jako turista. Asi by mě nepoznali, ale stoprocentně si jistej nejsem, radši to tedy nepokouším. Ale když už jsme u toho - ten aut jsem nehodil (směje se). Stál jsem v útoku, jen jsem zakončoval. Měl jsem čisté svědomí. Ale to vlastně všichni, protože ten hráč nezahrál do autu úmyslně.
Hrát v takové slotě muselo být nepříjemné.
Hrozný hřiště, hrozný zápas. Šílený bahno, sychravo, mlha. Po přestávce jsem od půlky neviděl branky. Neregulérní podmínky. Pamatuju si, že gólman Tomáš Poštulka stál při odkopu soupeře na penaltě a balon uviděl až když před ním skočil. Tak tak, že ho nepřeskočil. Nemělo se hrát. On byl ale atypický úplně celý trip. Na zápas jsme třeba jeli lodí.
Prosím?
Byli jsme ubytovaní v hotelu na vedlejším ostrově, jinak než lodí bychom se na utkání nedostali. Tohle jsem zažil v kariéře jenom na Faerech. Teď tam aspoň mají umělku, takže víte, co vás čeká. Ale tohle je prostě pořád zápas, kdy si říkáte: hlavně ho přežít, vyhrát a jet domů.
