Steaky a dvě celá jehňata pro nároďák. Reprezentace má dva nečekané Otesánky

Je tak trochu pamětník. V reprezentaci zažil trenéry Pavla Vrbu, Karla Jarolíma i současného kouče Jaroslava Šilhavého. V přístupu k stravování se podle kuchaře příliš neliší.

„Každý trenér je trochu jiný, ale nic přehnaného. Na jídelníčku se vždycky domluvím s doktorem Petrem Krejčím. Kluci pak mají na výběr ze tří hlavních jídel a k tomu různé saláty, předkrmy, přílohy... Každý si vybere, co mu chutná a co mu vyhovuje," líčí Rudolf Juriga v rozhovoru pro fotbal.cz.

Pokud jde o stravování, hráči jsou profesionálové, kteří vědí, co si mohou dovolit.

„Musíme tedy připravit dostatečně širokou nabídku, aby byl každý spokojený. V týmu nejsou jen hráči, ale i členové realizačního týmu. A ti nemusí jíst každý den ryby nebo bílé maso. To znamená, že občas udělám třeba i nějakou omáčku, ale to si hráči samozřejmě neberou," popisuje kuchař.

Často se ho ptají, co je pro hráče nejoblíbenější jídlo.

„Kluci mají rádi různé kuřecí směsi, těstoviny a steaky, které kombinují se saláty."

A kdo je největší jedlík? Pletl by se, kdo by hádal brankáře, urostlé obránce či vysoké útočníky...

„Hráči jedí dost, ale dietně, takže hlavně saláty a podobně. Je to logické, protože při sportovním výkonu energii spotřebují, tak ani nemůžou jíst málo nebo špatně. Jídlo je pro ně základ. No a z realizačního týmu nejvíc chutná kondičnímu trenérovi Pavlu Čvančarovi a videotechnikovi Luďku Bernátovi. Mám radost, když mi jídlo pochválí," usmívá se Juriga.

Když reprezentace odlétá na zahraniční zápasy, kuchař vyráží vždy den dopředu, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. A když tým dorazí na místo, je už jídlo připravené.

„Kde jsme museli trošku improvizovat? Třeba loni v Kosovu jsem měl objednané jehněčí kotlety, ale donesli mi dvě celá jehňata. Holt tam jsou takhle zvyklí, tak jsem místo kotlet udělal něco jiného. No, a legrace byla třeba na turnaji v Číně..." vzpomíná.

V Asii neměl snadnou práci. „V kuchyni jsme si pomáhali s kuchařem velšské reprezentace. My měli něco, oni měli něco... Protože místní kuchaři byli zvyklí na něco jiného než u nás. A taky tam byla docela těžká domluva, protože nikdo nemluvil anglicky ani německy," vypravuje kuchař.

„A v kuchyni byl čtyřiadvacet hodin denně hygienik, který odebíral vzorky všech jídel. Jasně, jsou zvyklí na úplně něco jiného, na jinou kulturu i jídlo, tak s tím musíme počítat a musíme se s tím vypořádat. Proto taky cestuju všude s týmem - aby dostal, na co je zvyklý," poukazuje Juriga.