Článek
Čím se v kabině slaví?
Zatím pivem. Teče tam pivo, je tam i nějaký sekt. Ale většina kluků hraje o víkendu. Užijeme si to, ale každý se musí připravit na klubovou scénu.
Ale slavit ještě budete, že?
Jo, věřím, že si to spolu užijeme. Uvidím, co se stane. (smích) Takže asi tak.
Česko, účastník mistrovství světa. Jak vám to zní?
Skvěle. Mám za to, že to byl sen každého kluka, který dneska hrál. Můj osobní určitě, už dlouhodobý. Ani nemůžu najít slova. Jsme strašně rádi, že jsme se tam dostali. Po dvaceti letech. Chutná to skvěle.
Byla klíčem k postupu i parta? Oba zápasy jste vyloženě oddřeli.
Určitě. Byli jsme kompaktní, třeba první zápas (s Irskem) byl čistě o vůli. Kdo to chce víc. To jsme ubojovali. I dnes to bylo zarputilé, museli jsme se držet taktického plánu, který trenér nachystal. Myslím, že jsme ho plnili do puntíku. Do příště se jen musíme polepšit v bránění standardek.
Druhý penaltový rozstřel v pěti dnech. To musela být novinka i pro vás.
Ještě jsem to nezažil, to stoprocentně. Věřil jsem si, že jednu, dvě chytím. Dva přestřelili, něco jsem opravdu chytil. Pak jsem věřil, že kluci tři nebo čtyři promění. Povedlo se. Díkybohu.
Dochází vám, o jak obří úspěch jde pro celý český fotbal?
Nedochází. (smích) Je čerstvě po zápase. Až uběhne pár dní, člověk bude mít čas si uvědomit, co jsme dokázali. Bylo to neuvěřitelných deset dní, které jsme zvládli skvěle. Zaslouženě postoupili. Teď si to chceme jen užít. Jsme strašně rádi za nás, fanoušky i všechny v České republice.
