Článek
„Samozřejmě jsem chtěl, aby kluk zažil ten úspěch porazit Spartu,“ vysvětloval Mareš coby bývalý sparťan své fanouškovské choutky. „Ale hlavně jsem byl rád, že jsem se na zápas dostal. Odmalička jsem vyrostl na tom, že mám prostě rád fotbal, tu samotnou hru. Baví mě, dívám se na (Martina) Vitíka, svého kluka i další hráče, kteří tam jsou a znám je,“ vyjmenovával, proč mrazivé nedělní odpoledne nestrávil raději v teple domova.
Ano, starší z Marešů je s některými fotbalisty celku z Letné obeznámen opravdu dobře. Obzvláště s těmi narozenými v roce 2003 stejně jako jeho potomek. Dominik totiž ve Spartě dříve působil, ač pouze v mládeži. Poslední duel pro něj tedy měl speciální náboj. „Vždycky mu říkám, ať se připravuje pokaždé stejně, i když třeba hraje za béčko v Kolíně. Tím jsem se já vytrénoval na to, že jsem si troufl na kohokoliv v Evropě. Ale je jasné, že na Spartu se těšil. Chtěl ukázat, že patří do ligy,“ tuší desetinásobný reprezentant.
Jeho syn i přes prohru Pardubic 1:2 proti úřadujícímu mistrovi rozhodně obstál. Přitom šlo o jeho teprve třetí ligové utkání od února, kdy jej v tréninku stihla noční můra všech fotbalistů – přetržený zkřížený vaz v koleni.
„Nebylo to úplně jednoduché. I když taková zranění do fotbalu patří, stalo se to spoustě hráčů,“ uvědomuje si Mareš starší. „V téhle době už jsou ale doktoři tak šikovní, že to umí udělat fantastické. Trenéři a fyzioterapeuti pak na takové úrovni, že to umí perfektně zrehabilitovat. Až někteří říkají, že je koleno pak v lepším stavu než původně. Všichni, kteří se na tom podíleli, odvedli skvělou práci a dopadlo to tak, že Dominik po osmi měsících mohl hrát,“ ocenil dřinu těch, kteří jeho syna dávali do kupy.
20letý fotbalista Pardubic ve třech duelech, které od návratu odehrál, nevynechal ani minutu. Původním povoláním je sice křídelník, začíná to ale vypadat, že ve výběru Radoslava Kováče si na pravé straně defenzivy získává poměrně vyhřáté místečko. Což lze brát jako dobrou zprávu i pro národní tým do jednadvaceti let. Jelikož dynamických obránců, kteří se nebojí podpořit útok, jednoduše nikdy není dost…
