Článek
U Pivrnce slavila česká reprezentace v roce 1995 postup na EURO, první v samostatné éře. Restaurace v centru Prahy byla tentokrát místem křtu knihy Panenka/Legenda z Ďolíčku, která vychází u příležitosti blížících se 75. narozenin Antonína Panenky.
Jejími autory jsou Václav Tichý a Zdeněk Pavlis, redaktor Sport.cz. V roli kmotrů se představili Karol Dobiaš, Ladislav Vízek a Ivan Hašek.
„Jednu knížku už mám a s další jsem nepočítal. Souhlasil jsem s podmínkou, že v ní promluví i mí kamarádi. Snad jsem udělal dobře,“ říká skromně Antonín Panenka.
To, že bude dloubák úspěšný, jsem věděl měsíce dopředu, vzpomíná Antonín Panenka na slavnou penaltuVideo: Sport.cz
Nový titul slibuje i řadu překvapení. „Třeba o uměleckém kumštu. Tonda propadl malování, kreslí krásné obrazy. A už jako malý kluk hrál ve filmu,“ poukazuje Zdeněk Pavlis.
Došlo i na originální historky. „Třeba jak se s Bohemkou dostal do Kuvajtu a sledoval tam, jak se loučí s jejich internacionálem. Nastoupilo snad pět set šejků a předávali dary - velbloudy, zlato, americké Chryslery. Pár měsíců poté se Tonda loučil s Bohemkou. Dostal dres a čokoládového kohouta,“ usmívá se jeden z autorů.
Řeč se stejně vždycky stočí ke slavné penaltě, která v roce 1976 zajistila Československu titul mistrů Evropy.
S nikým jsem nejednal, ale trenér nároďáku je pozice, kterou asi nikdo neodmítne, říká Ivan Hašek. Video: Sport.cz
„Já říkám, že kdyby mu ji tenkrát Maier chytil, tak by Tondu teprve touhle dobou propouštěli ze žaláře,“ směje se Panenkův velký kamarád Ladislav Vízek.
Kdo od té doby promění penaltu dloubákem do prostředka branky, skóruje prostě Panenkou. Na celém světě.
„Před Bělehradem jsem ji poctivě trénoval dva roky, na každém tréninku. Vyzkoušel jsem ji doma v přátelských i ligových zápasech. Neměl jsem žádné pochybnosti. Německý brankář na Bohemku nechodil, aby věděl, jak to kopu. Byl jsem ne na sto, ale na tisíc procent přesvědčený, že to dobře dopadne,“ ujišťuje fotbalový básník z Vršovic i po dlouhých letech.
