Článek
Jaký vztah máte s Tomášem Hübschmanem?
Je jedním z největších kamarádů ve fotbale, co mám. Od sedmnácti let jsme spolu hráli v národním týmu, pak jsme spolu působili na Spartě a potom i v dospělém národním týmu. Jestliže jsem byl já i on nominovaný, vždy jsme spolu bydleli na pokoji, takže je to úplně jednoduché.
Tomáš Hübschman rozhodnutí končit dlouho odkládal, hrát přestal až po minulé sezoně, podle některých však ještě klidně mohl pokračovat. Co myslíte vy?
To je spíše otázka na něj. Dokud je člověk zdravý a může fyzicky trénovat tak, jak potřebuje, na to, aby stačil a byl plnohodnotným členem týmu, tak by měl hrát, pokud z toho má pořád tu samou radost. Většinou lidi končí proto, že už nemají takovou radost ze hry nebo už jim to nedovolí tělo. Málokdy se stává, že by člověk končil z nějakého jiného důvodu. Tomáš byl zdravý do takového fotbalově požehnaného věku a bavilo ho to, což na něm bylo vidět. Myslím, že kdyby k tomu ten vztah neměl a nebavilo ho to, že by takhle dlouho nehrál.
Máte takové rozlučky obecně rád, když se něco úspěšného uzavírá?
Mám, protože se tam potkám s bývalými spoluhráči, které člověk v průběhu roku nemá možnost vidět, nebo se potkáváme jen jednou za čas. Takové akce jsou příjemné hlavně z toho důvodu, že si člověk zase zahraje se spoluhráči, kteří pro něj v kariéře hodně znamenali, protože jsme spolu prošli velká utkání, velké turnaje. Pak se cesty rozejdou, kariéra končí. Takové události nám zase pomohou trochu si zavzpomínat, potkat se a zahrát si na jednom hřišti.
Petr Čech si po téměř čtvrtstoletí zachytal v Jablonci.
Jak často se po konci kariéry dostanete do branky?
Skoro vůbec. Od začátku tohoto roku jsem odehrál dvě exhibiční utkání a teď turnaj před finále Ligy mistrů. Ale to bylo pět na pět na menším prostoru. Těch zápasů jsem vlastně od konce kariéry zase tolik neodehrál. Za rok třeba jeden dva.
O to více si je užíváte?
Ano. Ale spíš jde o tu událost, potkat se s lidmi, být na hřišti. Když jsme hráli zápas legend Chelsea s Bayernem, kde je čtyřicet tisíc lidí a plný stadion, je to samozřejmě událost sama o sobě. Člověk zavzpomíná, má zpátky adrenalin z plného stadionu. To je příjemné. Jsem rád, že i v Jablonci přišli lidi a zápas měl dobrou atmosféru, což je i pro nás hráče příjemnější.
Jablonec zároveň s loučením Tomáše Hübschmana slaví osmdesáté narozeniny, ovšem ve stínu pravomocného potvrzení trestu vězení pro majitele Jablonce Miroslava Peltu, jehož dobře znáte. Jak tohle podle vás severočeský klub ovlivní?
Vůbec nedokážu soudit. Myslím, že Jablonec měl vždy zázemí a všechno nastavené tak, aby dokázal fungovat. Samozřejmě se uvidí v následujícím ročníku, jaký vliv celý případ Miroslava Pelty na klub bude mít. Asi těžko se nyní dá říct, ale myslím si, že vždy pracoval na sto procent tak, aby byl klub v jakékoliv situaci soběstačný. Věřím, že i po této kvalitní a pozitivní sezoně, kterou odehráli, byť nakonec skončili bez pohárů, v tom budou chtít pokračovat.
Kdy jste byl v Jablonci naposledy?
Když se tady otevíral stadion (2006). Hráli jsme zápas s Kostarikou, ale nehrál jsem, seděl jsem tady na tribuně. Zápas jsem tady hrál dvakrát. Jednou jsme tady vyhráli s Blšany 2:0, to si pamatuju. Bylo to ke konci ligy, kdy jsme potřebovali vyhrát, což jsme dokázali – a šlo pro nás o důležité vítězství, protože jsme se tím prakticky zachránili. A pak jsme tady 0:2 prohráli se Spartou, což vedlo k tomu neslavnému incidentu v autobuse na dálnici. Z Jablonce mám takové dva momenty.
Podpis legendárního gólmana byl cenným suvenýrem.
V pondělí se sejde reprezentace, kterou čekají kvalifikační zápasy o MS s Černou Horou a Chorvatskem. Matěj Kovář neměl v klubu velkou vytíženost. Koho byste postavil do branky?
Trenéři vědí, že vytíženost Matěje Kováře v průběhu posledních dvou sezon byla prakticky stejná, jako je teď. Tenhle rok odehrál pár zápasů v Champions League. V národním týmu vždy podával velmi dobré, spolehlivé výkony, takže myslím, že trenéři vlastně nemají důvod nic na postu brankáře měnit. Ale je to na trenérech, jak to budou vnímat. Každopádně Matěj ve všech zápasech, ve kterých nastoupil, podal velmi dobré výkony. Nemyslím si, že udělal něco proto, aby si svou pozici neudržel. Uvidíme.
V chorvatské nominaci nechybí ani legenda Realu Madrid Luka Modrič. Jak důležitý je podle vás pro chorvatský tým ve svých devětatřiceti letech?
Je skvělý hráč se vším všudy. Má vynikající fotbalové myšlení, a i ta jeho dlouhověkost není náhodná. Člověk k tomu musí mít vztah, musí mít motivaci a kvalitu, kterou si udržuje, aby hrál. Posledních deset let nastupuje v jednom z nejlepších klubů na světě, což taky samo o sobě něco značí. Kariéra se mu sice blíží ke konci, ale pořád má co nabídnout. Chorvatsko na něj bude vždy spoléhat díky jeho kreativitě, ale taky zkušenostem. Myslím si, že Chorvaté jsou velmi silným soupeřem a jsou favoritem.
Jak vidíte situaci na pravém kraji obrany, kde na ve West Hamu končícího Vladimíra Coufala tlačí David Douděra?
Abych řekl pravdu, nemůžu moc hodnotit, jelikož jsem Douděru v tolika zápasech neviděl. Důležité je, jak to cítí trenéři. Člověk někdy přijede na sraz národního týmu a vidí rozpoložení hráčů. V jaké jsou kondici, psychickém nastavení, zda jsou unavení, nebo lépe připravení. Myslím si, že červnový sraz je nejhorší, co se přípravy na zápasy týká. Někteří hráči mají po sezoně, jsou psychicky vyždímaní, hráli spousta zápasů. Pak jsou tací, kteří moc nehráli, psychicky ani fyzicky moc vytížení nejsou, ale zase nejsou v zápasovém rytmu. Červnový sraz byl pro mě vždy takový nešťastný, protože tam se to smíchá všechno dohromady. Roli tam hraje, v jaké fyzické a psychické pohodě člověk je, a podle toho se podle mě trenéři i rozhodují.
Bývalý gólman Chelsea Petr Čech
Čeká se na velký přestup reprezentanta Pavla Šulce, zatím je však stále hráčem Plzně. Jak jeho šance vidíte?
Hráčů je hodně. Konkurence je veliká a samozřejmě vše záleží i na požadavcích, jaké kluby mají. Poslední dobou vidíme i trend, že jsou týmy, které sází i na své mladé hráče. Při finále Ligy mistrů jsme viděli mladíky v sestavě Paris St. Germain. V průběhu posledních dvou sezon dostává třeba šanci Lamine Yamal. Mladí dostávají více šancí i v Premier League. A když ji chytí, tak samozřejmě kluby nepotřebují přivádět a kupovat nové hráče. Mají na výběr. Konkurence v top pěti ligách je obrovská, proto taky dostat tam angažmá není automatické.
Zmínil jste sobotní finále Ligy mistrů, které jste sledoval přímo na stadionu. Jak jste si ho užil?
Bylo příjemné být v Allianz Areně. Samozřejmě po třinácti letech to člověk vnímá úplně jinak (Petr Čech vyhrál Ligu mistrů s Chelsea v roce 2012, pozn. red). V tom stresu a soustředění člověk vůbec ani nevnímal, co se dělo okolo před zápasem. Když jsem tam byl nyní, člověk si sedne, zavzpomíná si a užije si to v roli diváka. Jde o úplně jiný prožitek. Navíc je vždy zajímavé vidět naživo konfrontaci nejlepších týmů.
