Článek
O český rekord sice nejde, v kvalifikaci na mistrovství světa 2005 proti Portugalsku nastřílel Jan Filip neskutečných 17 branek. Ale třeba Ondřej Zdráhala nebo zmiňovaný Jícha na Josefovu metu nedosáhly ani v dobách své největší slávy, oba nejvíce nasázeli čtrnáct gólů Maďarsku.
Jasně, jde jen o jeden zápas, ale už tohle může být aspoň malý důkaz, jak talentovaný házenkář Česku zase po pár letech roste. Vždyť Josef je teprve na začátku své profesionální kariéry, stále hraje „jen“ v pražské Dukle a první zahraniční štace ho teprve čeká, v létě posílí německý Bietigheim, aktuálně vedoucí celek 2. bundesligy.
Podobné zápasy proti silným soupeřům totiž potřebuje hrát ne jednou za rok, ale každý týden, což by se mu v případě postupu Bietigheimu mezi německou elitu splnilo.
Jonáš Josef (vpravo) se spoluhráčem Dominikem Solákem.
Josef každopádně na svém prvním evropském šampionátu ukazoval, jak komplexním je hráčem. Ačkoliv v klubu většinou působí na levé spojce, v reprezentaci při nedostatku středních spojek dirigoval českou hru. I s výškou 191 centimetrů je ohromně mrštný a nebojí se chodit do proskoků, zároveň má v ruce dynamit a umí pálit z dálky ze země i z obrovského výskoku.
Když se navíc chytne první nebo druhou střelou, dovolí si hned o poznání víc. Tak jako proti Ukrajině. „Byl to z jeho strany skvělý výkon. Jenom ukazuje svůj potenciál,“ chválil ho Dominik Solák, další z českých opor. „Je to super kluk, výborný hráč a moc mu to přeju,“ vzkázal Solák.
Mladý střelec zářil už proti Norsku, kdy se prosadil sedmkrát, ovšem ve druhém poločase mu došly síly a trápily ho křeče. Podobně jako další hráče z české extraligy, kteří nejsou zvyklí na zápasy v tak extrémním tempu. Se zdravotními problémy dohrával i duel s Ukrajinou. „Trochu se mi na konci prvního poločasu zvrtnul kotník. Snad to bude v pohodě,“ říkal Josef, jenž na rozhovor po utkání přikulhal.
Další poznatky na mistrovství Evropy už totiž bohužel nepřidá. „Moc mě mrzí, že jsme nepostoupili. Mohli jsme si zahrát další čtyři výborné zápasy a nasbírat cenné zkušenosti,“ mrzelo nejlepšího střelce extraligy.
Česká házená ale může doufat, že národní tým i s dalšími nadějnými mladíky poroste. A za pár let už bude postup ze skupiny třeba jen splněnou povinností.
