Článek
Úctyhodných 113 zápasů a skvostných 498 gólů. Na této metě se nakonec zastavily statistiky písecké rodačky. „Mohla jsem to zaokrouhlit, ale i tohle číslo se mi líbí,“ podotkla Korešová.
Dlouho se zdálo, že jejím posledním reprezentačním představením zůstane dvojzápas v dubnu 2022, kdy Češky v rámci kvalifikace na mistrovství Evropy 2022 nejprve zaskočily Francii, avšak poté podlehly Chorvatsku a na turnaj nepostoupily. Následně pod vedením nového kouče Benta Dahla komunikace vyšuměla, ale s aktuálními trenéry Tomášem Hlavatým a Danielem Čurdou přišla ještě jedna nečekaná pozvánka.
„Bylo to dost neuzavřené. Říkala jsem si, že po těch letech by bylo fajn alespoň oficiálně oznámit můj konec. Tenhle směr to nabralo až s novými trenéry,“ vzpomínala Korešová na tříletou pauzu v národním týmu.
Iveta Korešová v utkání proti Ukrajině.
Nakonec ale přišly ještě dva duely, v nichž zkušená spojka ukázala, že na mezinárodní úroveň stále stačí. „Před dubnovou baráží s Ukrajinou už jsem to v sobě měla trochu uzavřené. Ale když mi zavolal trenér Tomáš Hlavatý, řekla jsem si, že nemůžu holky nechat ve štychu. Dvojzápas mi prospěl a v hlavě jsem si to definitivně urovnala, že tohle byla správná tečka,“ líčila.
Navzdory tomu, že třinácti góly ve dvou zápasech přispěla k postupu na blížící se světový šampionát, další starty už nezvažovala. „Vůbec, byla to jen jednorázová výpomoc. Uvědomila jsem si, že to je můj limit. Nedokážu si představit, že bych se dokázala se svými třemi tréninky týdně měřit Norkám, Maďarkám nebo Dánkám, prostě nejlepším týmům světa,“ mínila. „Od doby, co mám syna, už pro mě házená není tou největší prioritou,“ podotkla.
Nezviklalo ji ani domácí pořadatelství mistrovství Evropy 2026. „Celou dobu v reprezentaci jsem si říkala, že bych byla moc šťastná, kdyby se nějaký ze šampionátů konal v Česku. Ale rok 2026 už mě nalomit nemůže, toho už skutečně součástí nebudu,“ vysvětlovala.
Svým nástupkyním tak bude fandit už jen na dálku. Nebo z tribuny, jak tomu bylo v případě nedělního střetnutí s Maďarskem. „Trochu mě svrběly ruce, to jo,“ usmála se. „Ale z mojí generace už v reprezentaci nikdo není, nastal správný čas,“ tušila Korešová, která si před zraky rodiny i pětiletého syna Jakuba vyslechla aplaus vyprodané haly. „Jsem za rozlučku moc ráda, je to pro mě opravdové ukončení reprezentační kariéry. Svazu za to děkuju,“ vzkázala.
Iveta Korešová v reprezentačním dresu na archivním snímku.
V národním týmu nejraději vzpomíná na povedené mistrovství světa 2017, na němž české házenkářky zaskočily Rumunsko a gólem v poslední sekundě senzačně postoupily do čtvrtfinále. „Byla to pro mě srdcovka. Podařil se nám historický úspěch,“ připomněla Korešová osmou příčku. „Za ty roky v reprezentaci jsme vždy měly úžasnou partu. Užívaly jsme si každý sraz a na hřišti to bylo vidět,“ popisovala.
Věří, že omlazený tým se v budoucnu dokáže zabydlet v širší světové špičce. „Doufám, že se budeme pravidelně umisťovat v elitní desítce na velkých akcích. Máme mladý a talentovaný výběr, který ale ještě potřebuje nasbírat zkušenosti. Mezinárodní úroveň je ještě trochu jinde,“ uvědomovala si Korešová.
Ačkoliv český dres už neoblékne, za rodný Písek stále válí coby nejlepší střelkyně interligy. „V Písku taky končím už druhým rokem,“ smála se. „Nechávám to otevřené. Věk nezastavím, ale dokud zdraví a tělo fungují, nedokážu s házenou úplně seknout. Je to moje srdcová záležitost,“ doplnila Korešová.
