Článek
Mareš, jenž s házenou začínal na Valašsku, zemřel měsíc před svými 89. narozeninami. Hrál na křídle, do Prahy přišel v padesátých letech studovat vysokou školu pedagogického směru, po níž narukoval na vojny do Dukly, kde pak zůstal až do roku 1971 a prožil tam nejlepší roky. Byl i u triumfu klubu v PMEZ před dvaašedesáti lety.
Patřil i k tradičním oporám reprezentace, s níž získal nejprve dvě stříbrné medaile z MS a v roce 1967 byl součástí mužstva, které se postaralo o historický úspěch ziskem zlata ze světového šampionátu ve Švédsku. S více než stovkou odehraných zápasů za národní tým byl ve své době rekordmanem.
Házenkář Vojtěch Mareš na archivní fotografii
Po skončení hráčské kariéry sbíral Mareš úspěchy i při trenérské práci. Dovedl československé muže na OH 1988 v Soulu k šestému místu a při svých zahraničních angažmá se postaral i o rozvoj házené v USA a zemích Perského zálivu. Po rozpadu federace působil nejen jako ústřední kouč na svazu, ale vedl i ženské reprezentace Česka a Slovenska.
Jako respektovaná osobnost dokázal svým přínosem formovat několik generací házenkářů. Poslední rozloučení s Vojtěchem Marešem proběhne v úterý 22. července od 9 hodin v nymburském krematoriu.
