Článek
Jihlavské legendy (v brýlích Oldřich Válek) podepisují kartičky.
V Jihlavě se uskutečnila velká sláva.
Jihlavské legendy dostaly prostor na pódiu.
Oldřich Válek na autogramiádě.
„Zase se budu podepisovat, i když už jsem byl asi na 150 autogramiádách. Celá Jihlava už mě musí mít podepsaného aspoň dvakrát,“ glosoval Válek po svém ještě před začátkem slavností.
To ještě velká persona československého a jihlavského hokeje netušila, že se bude s dalšími osobnostmi podepisovat víc než hodinu, zájem byl obrovský.
Když pak dostal Válek prostor na pódiu, málem nepustil ke slovu moderátora Martina Dejdara. Dokonce si v dobrém rozmaru na publiku vyžádal skandování „Zabij ho, Oldo, zabij ho“, kterým jihlavští fanoušci hecovali svého oblíbence před čtyřiceti lety.
Oldřich Válek promlouvá k publiku při oslavách výročí Dukly. Video: Jiří Bárta
Všichni si urostlé pravé křídlo pamatují jako obávaného kanonýra, tvrďáka, bouřliváka a také svéráze. Fanoušci Dukly jej milovali, vždyť v osmdesátých letech slavil s armádním klubem čtyři extraligové tituly v řadě a byl jedním ze strůjců druhé zlaté éry.
Válek je podobně starý jako Dukla, narodil se čtyři roky po jejím založení. „Dukle přeji, aby fungovala minimálně dalších sedmdesát let a z toho aby 69 roků hrála extraligu,“ řekl Sport.cz. I když už to dávno není armádní tým jako v jeho éře, pořád by chtěl Duklu vidět na nejvyšších příčkách.
Hodně se toho změnilo, teď už hrají dukláci v nové Horácké aréně a většinový podíl v klubu získal od města miliardář Slavomír Pavlíček. Z velkých cílů zbývá splnit ten hlavní – dostat se do nejvyšší soutěže. „Současná baráž je krutá. Za mě by bylo nejlepší, kdyby vítěz první ligy postoupil přímo,“ má jasno Válek.
Oldřich Válek přeje Dukle do dalších sedmdesáti let hlavně extraligu. Video: Jiří Bárta
Arénu, která sbírá další a další architektonické ceny, obdivuje. „Když se sem dostanu, vždycky se mám na co dívat, má spoustu vymožeností. My jsme neměli špatné zázemí, ale tohle je někde úplně jinde,“ hodnotí Válek.
Kompletně zrekonstruované haly se letos dočkala i konkurenční Třebíč, kde Válek v péči babičky vyrůstal a kde začínal s hokejem. „I když je to menší hala, je to moc hezky předělané,“ oceňuje.
Jinak se ale pohybuje spíše po menších zimácích. V posledních letech trénoval áčko Pelhřimova v krajské lize, ale teď už zase pomáhá synovi s mládeží doma v Moravských Budějovicích. Už ho unavovalo večerní dojíždění.
Když není zrovna na stadionu, užívá si důchodu. „Začínám být líný, už se mi nechce pěšky ani na zimák, i když to mám pět minut. A na ledě už spíš chodím, koordinace bruslení už je někde jinde,“ posteskne si. Ještě nedávno nastoupil v jedné exhibici, ale zařekl se, že už to bylo naposledy: „Už se nechci zesměšňovat.“
S Duklou jej pojí mnoho příběhů, rád vzpomíná na svůj první extraligový pohár v roce 1982. „Tenkrát trenér říkal, že jsme mužstvo na titul neměli, ale měli jsme partu,“ vyzdvihuje sílu kolektivu.
Dukla pak slavila další tři tituly v řadě. „Jednu sezonu jsme vyhrávali zápasy velkým rozdílem, a to i nad druhými Košicemi. To nám to lepilo. Ale když k nám přijel Litvínov a my po první třetině vedli jen 3:1, tak se to divákům moc nelíbilo. Na stadionu bylo pět tisíc trenérů a začali na nás pískat,“ vzpomíná na náročné publikum.
Spousta historek je prý ale dodnes nepublikovatelná. „Když jsme jednou něco slavili, ve dvě ráno jsme se sebrali a jeli do Kostelce ochutnávat salámy. Spoluhráč Jarda Benák říkával, že zkusí napsat knížku Dukla mimo mantinely. A stejně by nemohl napsat všechno, někteří z nás jsou ještě ženatí,“ dodává se smíchem.
Borec, který byl svým stylem hokeje jako stvořený pro zámořskou NHL, kterou ale nikdy neochutnal, protože nechtěl emigrovat, ovšem umí i zvážnět. To když přijde řeč na klubové legendy, které už se nynějších oslav nedožily.
„Nejvíc mi chybí pan Neveselý. Tomu člověku vděčím za celou svoji kariéru v Dukle i nároďáku. Vstoupil mi v osmnácti do života a už z něj nikdy nevystoupil, byl to můj druhý táta,“ říká na adresu uznávaného trenéra.
Dukla při pátečním galavečeru připomněla všechny své legendy, včetně historicky prvního gólmana, nyní devadesátiletého Miloše Podhorského, bratry Holíky, Klapáče nebo právě Válka. Jedno přání se prolínalo celým programem – udělat extraligu.
