Článek
Co jste si pomyslel, když jste se o nové směrnici dozvěděl?
Říkal jsem si, jestli si snad svaz dělá z nás všech srandu. Z nás trenérů, kteří obětují svůj čas a mají snahu děti posunout k vrcholovému sportu. Zaskočilo mě to. Podle mě je to veliká chyba.
Vedení Českého hokeje argumentuje snahou chránit zdraví mladších hráčů a chce rozvíjet více kreativitu než fyzickou hru. S tím nesouhlasíte?
Takže jeden hráč bude jezdit po ledě a pět ze sebe bude dělat blbce. Můžeme zavést ligu tři na tři, ať si kluci hrají s kotoučem a bruslí si. Pro šikovné hráče fajn hobby, ale pro hokej nepoužitelné. Koho tímhle pravidlem chráníme? Maximálně jednoho nebo dva hráče v týmu. Mám v týmu šestnáct dětí, jedno z nich se bojí hry do těla. Tohle pravidlo se zavedlo kvůli jedincům, ale omezuje kolektiv.
Úprava hry do těla pro kategorii starších žáků
Nově já zakázán „bodychecking“: Hráč zasáhne soupeře v držení puku, a to z přední, předoboční, nebo boční strany. Jde o záměrný fyzický kontakt se soupeřem bez zjevné snahy hrát puk s jasným záměrem odstavit fyzicky soupeře od puku.
Zůstává povolen „body kontakt“: Jde o kontakt, který nastane mezi soupeři při běžné snaze hrát puk s hokejkou na ledě, kdy nedojde ke zjevnému použití ramene, boku nebo rukou pro prvotní fyzické oddělení soupeře od puku.
Počkejte, ale v hokeji přece dochází k zraněním daleko častěji, a nejen u hráčů menšího vzrůstu.
V hokeji přežijí jen silné kusy. Ale nejde o to mít 190 centimetrů a 105 kilogramů. Menší hráči se musí přizpůsobit. Já byl taky menšího vzrůstu, neměl jsem ani 180 čísel, soupeřům jsem musel ujet. Větší hráči jsou v týmu naopak od toho, aby dohrávali souboje. Takhle to v hokeji vždycky bylo. Každý má na ledě nějakou funkci. Čím dříve mladé kluky naučíme, že hokej není balet, tím lepší a snazší to pro ně bude.
Když ale v 7. třídě narazí drobný klučina do urostlého hromotluka, může skutečně dojít k maléru, nemyslíte?
Chápu, že jsou tu starosti o zdraví dětí a každé kilo v soubojích je znát. Zranění tu jsou a k hokeji patří, nejde o žádné harakiri. V mladších žácích ještě hra nemá s hokejem příliš mnoho společného, ale ve starších žácích už přechod začíná a učíme je věci, které využijí v dorostu, juniorce i dospělém hokeji. Tedy i fyzickou hru. V určitých situacích trénujeme, ať nesledují kotouč, a hlavně zastaví hráče, i když hlavním cílem je vždy odebrat puk.
Takže soupeře třeba namáčknou na mantinel?
Ano. Nechci vidět, že hráči jenom bruslí pozadu, mají hokejku ve dvou rukách, plácají po puku a snaží se ho vypíchnout. Tohle se děje v těch mladších kategoriích běžně, já se je snažím přeučit na více fyzickou hru. Nedokážu si představit, že tohle začnou trénovat až v 9. třídě. Je jim patnáct let, začnou jezdit reprezentovat, a o rok nebo dva později už budou trénovat s chlapy. Coby bývalý obránce jsem z toho nešťastný.
Jako faul se nově budou posuzovat i zákroky zepředu do těla na hráče s kotoučem.
V deváté třídě se učíme, že centr při přechodu do útočného pásma dává puky do křídel. V dětských letech se hraje tak, že si jeden útočník vezme kotouč, přejede modrou čáru a jede mezi tři soupeře doprostřed. Stává se, že proti němu někdo vystoupí a trefí ho. Občas dojde i k nějakému zranění. Ale přece je to mnohem přijatelnější, než když to stejný kluk udělá v dorostu už v mnohem větší rychlosti. Říkám jim pořád dokola, že tam budou jezdit stokrát, dokud je někdo nezabije. Ale oni se naučí to nedělat až tehdy, kdy fakt dostanou pořádnou ránu. Není to faul, je to výchova a vývoj.
Ještě však také záleží, jak se budou podobné zákroky, které už nově nejsou povolené, posuzovat v realitě, že?
Samozřejmě. Rozhodčí v těchto kategoriích jsou mladí kluci, bývalí dorostenci, někteří z nich prostě pískat neumí. Nemají to lehké, z tribun na ně křičí rodiče, složitá situace. Ale my trenéři na ledě fungujeme jako rodiče, vedeme děti nějakým směrem. Když vidím, že nějaký můj hráč udělá něco špatně, třeba hrubý faul, který zůstal nepotrestán, tak to řeším jednoduše. Vynadám mu a pošlu ho pryč. Vůbec mě to nezajímá. Třeba by to mohlo být řešení.
V zápasech bude tvrdší hra do těla zakázaná, budete ji přesto ve starších žácích pilovat v trénincích?
Jakou má cenu se tím zabývat, když to nemůžou další dva roky používat? Ať mi nikdo neříká, že mám trénovat něco, co ani nejde použít v zápase. Nesmysl, na to fakt čas nemám. Nedělám to pro peníze, vždyť jsem celý den na zimáku a mám za to dvacet tisíc čistého. Já ale chci děti něco naučit. Jsme menší klub, v Budějovicích dvojka po Motoru. Ale bavil jsem se s několika zástupci extraligových klubů a nikdo s tím není spokojený. Jmenovat nebudu, nezlobte se. Kdyby to ale měli odhlasovat kluby v extralize, tak se vsadím, že změna neprojde. Myslím, že ve výkonném výboru nikdo netrénoval děti. Pokud jo, tak se mu omluvím. Ale tuhle práci nedělali a nevědí, jak těžké je do dorostu naučit děti hrát do těla. A teď to máme ještě těžší.
Jaké problémy tahle změna podle vás českému hokeji v budoucnu přinese?
Těžko říct, problémů máme dost už teď. Třeba to bude skvělé. Kanada má podobné opatření, hraje suprově, i když se samozřejmě můžeme bavit o úplně jinak početné hráčské základně. Má to i Slovensko. A jako Slováci určitě hrát nechceme. Já to prostě nevidím jako dobrou věc, ještě v půlce sezony a bez nějaké diskuze. Je to nesmysl, zdržuje to naši práci a vývoj hráčů u dva roky. Jasně, můžou to mít v zahraničí. Ať si to mají. Ale já stojím v první linii a cítím, že to je špatně. Nejsem sám. U nás v organizaci si o tom osm trenérů myslí to samé. Tímhle pravidlem nic nezachraňujeme.
