Článek
Do startu sezony zbývají necelé dva týdny. Jak se cítíte?
Je to nějaké dlouhé léto. Jsem typ hráče, který se ale po pauze chvíli dostává do formy, takže je potřeba se pořádně připravit. Ale už se těším, až to vypukne. Jsem fakt rád, že jsem se mohl vrátit do Sparty. Vždycky byl sen tu hrát. A teď se sem vracím už potřetí.
Ovšem asi jste nečekal, že v rudém dresu naskočíte hned po roce.
To vůbec, ale takový je život. Nikdy nevíte, co se může stát. V červnu se nám narodil druhý syn. Vrátit se bylo rodinné rozhodnutí. Za ty roky pryč si člověk uvědomí, že doma je nejlíp. Jsem ohromně šťastný, že jsem zpátky v Praze.
Jak náročné bylo léto a narození druhého potomka?
Hektické období. Protože jsme měli kluky rychle po sobě, tak nás doktoři strašili, že porod může přijít klidně o měsíc dřív. Ještě když jsem byl na mistrovství světa. Pořád jsem hypnotizoval telefon, jestli se v Česku nic neděje, ale nakonec termín vyšel přesně podle plánu.
Zvládáte si užívat dva malé caparty najednou?
Samozřejmě starostí je spousta, ale popravdě jsme to čekali asi horší. Manželka si užívá, že konečně není těhotná a může děti nosit v náručí. Nejnáročnější jsou noci, kdy se žena moc nevyspí. A když máme zápas, tak musí fungovat sama.
Vyhovuje vám, že nemusíte přemýšlet stále jen o hokeji?
Celkem jo, ani není čas teď myslet na hokej. Jsem typ člověka, který neumí moc vypustit z hlavy, když se mu na ledě zrovna nedaří. Teď mi to jde o dost líp. Když přijdu domů a usměje se na mě dítě, hned mám lepší den. Je to šťastný život.
V čem je pro vás jednodušší bydlení v Česku?
Hlavně v tom, že tu máme rodinu a kamarády. Když se zrovna cítím špatně, napíšu bráchovi a jdu si dát pivo. Je mnohem snadnější dostat se ze stereotypu a žít normální život. Ve Švýcarsku jsem byl spíš pořád zavřený doma. Socializovat jsem se nemohl kdykoliv.
Nelitujete, že jste do angažmá v Ambri šel?
Ne, to vůbec. Jsem moc rád, že jsem si Švýcarsko zkusil a mohl se porovnat s top hráči v Evropě. Zkušenost k nezaplacení. Vadila mi asi jediná věc. Že zápasy začínají šíleně pozdě. Manželka se kvůli dětem na mě ani nemohla jít podívat.
Takže teď budete brát syny na zimák častěji?
Stoprocentně. Staršímu už je čtrnáct měsíců, můžu ho vzít do kabiny. Těším se na to. Když jsem vždycky sledoval, jak na Spartě po šatně lítají děti hráčů, tak bude fajn to teď zažít s vlastním klukem.
Před odchodem do Švýcarska jste se stal se 70 body nejproduktivnějším hráčem extraligy. Jak se vyrovnáváte s tlakem?
Počítám s ním. Bohužel je velký, jsem ofenzivní hráč a góly se ode mě očekávají. Ale nepředpokládám, že budu trhat bodové rekordy. Chci hlavně být spokojený se svými výkony a prospěšný pro tým.
A dotáhnout Spartu k vysněnému titulu?
Tak samozřejmě to je náš sen. Ale stejný cíl mají asi všechny týmy. Fanoušci i lidi ve Spartě si titul fakt zaslouží, čekají na něj už šestnáct led.
Pomůže i nový trenér Pavel Gross?
Věřím, že ano. První dojmy jsou naprosto skvělé. Oceňuju jeho neustálou pozitivní náladu. Je to sympatický chlap a skvěle se s ním povídá. Navíc jsme pod ním vyhráli všech šest přípravných zápasů, takže paráda.
