Jsem synek z Třince, ale na rozbruslení jsem měl husí kůži, svěřoval se Cienciala

Hned jsem jim děkoval. Díval jsem se na tu situaci i zpomaleně, ale nebyl jsem si jistý, zda to uznají, nebo ne. Bylo to tak padesát na padesát. Nevím moc, jaká jsou pravidla tady u toho, když je souboj na brankovišti. Uznali ho, což mě těší.

Ne a ani jsem po tom nepátral. Už mě to ani nezajímá (smích). Byl to gól a jsem za to rád.

Ten gól je nakopl. Byla škoda, že jsme na konci naší přesilovky (sekundu po ní) dostali branku, ale i tak jsme to zvládli a vyhráli. Jsou to parádní body do tabulky.

Asi jo, ale asi si to ještě potřebuje trochu více sednout. Abychom věděli, co od sebe čekat. Ale na první zápas a na to, že jsme spolu trénovali asi patnáct minut, to nebylo špatné. Máme plnou marodku, tak trenéři sestavu lepí všelijak a doufají, že to nějak do sebe zapadne. Dali jsme dva góly, tak doufám, že to tak bude pokračovat nadále.

Na rozbruslení jsem měl husí kůži, něco tady na mě dýchlo a vzpomněl jsem si, jaké to bylo, když jsem za Třinec hrával. Vyrostl jsem v tomhle klubu, hrál jsem tady od přípravky až po áčko, takže moje srdce vždy zůstalo v Třinci. Během utkání jsme to už ale nevnímal a soustředil se na výkon.

Jasně, bylo to pěkné. Chtěl bych jim poděkovat, že nezapomněli, že jsem synek z Třince.

Nevím, budu se snažit rychle zapadnout. Některé kluky tady znám, myslím, že to pro mě nebude problém.

Přesně tak, budu zase hrát s číslem 81.

Bylo to velmi divné a pro mě velmi emotivní. Přece jen jsem tam strávil tři sezony. Ale už jsme si to nějak odbyl, lidé mi tam také pěkně poděkovali. Děkuju fanouškům jak v Pardubicích, tak v Třinci.