K úplné spokojenosti už mi chybí jen gól, říká třinecký mladík Kubiesa

Ve čtvrtém extraligovém utkání na Spartě vstřelil gól, trenérská výzva soupeře, která odhalila ofsajd při přechodu do útočného pásma, mu ho ale zase smazala. Na první extraligovou trefu tak talentovaný útočník Třince stále čeká. „Ten gól je asi to jediné, co mi chybí k úplné spokojenosti,“ řekl 19letý rodák z Frýdku-Místku Kubiesa.

Nastupujete v útočné formaci se Slováky Milošem Romanem s Patrikem Hrehorčákem a vypadá to, že si hodně rozumíte. Vnímáte to stejně?

Jo jo, myslím si, že si rozumíme. Všichni máme dobrý pohyb, jsme kvalitní bruslaři. Snažíme se na ledě doplňovat, hrát přímočaře, tlačit se do brány a dávat góly.

Na který ale vy osobně stále čekáte, že?

Jo, tak samozřejmě čekám na to. Ale myslím si, že se tomu snažím jít naproti a snad to přijde co nejdřív. Budu doufat, že teď už bude regulérní (úsměv).

Extraligovou premiéru jste si odbyl v minulé sezoně v Českých Budějovicích, dalších sedm zápasů jste přidal v tomto ročníku. Jak se zabydlujete v prvním týmu?

Je to skok oproti té první lize, všichni hráči jsou tady rychlejší, silovější. Také rychleji přemýšlejí, a i ty dovednosti jsou tady na vyšší úrovni. Snažím se na to adaptovat, jak nejrychleji můžu a být platným členem týmu.

Pomohlo vám při té adaptaci působení v prvoligovém Frýdku-Místku, kam jste přešel z třinecké juniorky a kde se vám v této sezoně opravdu daří?

Určitě ano, především na sebevědomí. Cítím se teď na ledě opravdu dobře. I má hra si myslím, se postupem sezóny zvedla. Jsem rád, že jsem tam mohl hrát a budu se snažit zvedat se dál i tady v Třinci.

Je první hokejová liga ideálním mezistupněm mezi juniorským a a dospělým hokejem?

Jo, myslím si, že určitě jo. Přece jen už tam jsou ty prvky toho chlapského hokeje. Ti hráči jsou silnější i rychlejší než v té juniorce. Takže určitě ano, je to dobrý mezistupeň mezi juniorkou a extraligou.

Co po vás trenér Třince Zdeněk Moták chce především?

Používat moje přednosti, hlavně hrát rychle, využívat svoji střelu, kterou mám dobrou. Hrát přímočaře, jednoduše a tlačit se do brány. Dělat i takovou tu černou práci.

Třinecká kabina je plná zkušených třicátníků a když nyní kvůli zranění nehraje Petr Sikora, tak jste v týmu suverénně nejmladší. Jaké to je?

Je to znát, ale snažím se z toho brát to pozitivní. Starší hráči mi předávají zkušenosti, říkají mi, jak některé situace řešit, poradí mi. Snažím se z toho brát to potřebné a pak to předávat týmu na ledě.

Máte nějakého speciálního mentora?

Ne, pomoct se mi snaží všichni. Mluví se mnou, jsou mi nápomocní, takže si to jenom pochvaluju.

Nedávno jste hrál s reprezentačním týmem Česka do 20 let na Turnaji pěti zemí na Slovensku. Jak vnímáte své šance zahrát si na blížícím se šampionátu dvacítek v USA?

Čekám na nominaci, buď v ní budu, nebo nebudu. Já se teď snažím především soustředit na své výkony tady v Třinci, to je pro mě hlavní. Buď v nominaci budu, nebo ne (úsměv).

Mohou pravidelné starty v extralize pomoct do nominace?

To nevím, nikdo z realizačního týmu reprezentace mi nevolal, že je super, že hraju extraligu. Snažím se opravdu soustředit se na ty zápasy tady, na každý chci být dobře připravený a odevzdávat maximální výkony na ledě.

Na Turnaji pěti zemí v Piešťanech jste hráli s Petrem Sikorou oba, jak to šlo?

Jo, se Sikym už se známe delší dobu. Myslím, že tak od osmé sedmé třídy. Ta spolupráce byla skvělá, získali jsme i nějaké body. Myslím si, že to byl povedený turnaj.

V třineckém dresu jste spolu nastoupili jedinkrát, letos na Spartě (4:1). Každý ale v jiném útoku. Byla by spolupráce na extraligovém ledě dalším posunem v kariéře?

Určitě ano. Doufám, že to jednou vyjde a budeme v jedné formaci. Bylo by to super.